Do vědy pronikly organizované skupiny, které tvoří propojený systém, v němž figurují vydavatelé, časopisy, editoři a další hráči, a vydávají falešné články. Na tento „průmysl“ upozornili autoři nového výzkumu poté, co prostudovali tisíce různých prací a „prolustrovali“ jejich autory.
Hlavním autorem studie, která vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, je expert na kvalitu vědecké práce Reese Richardson z Northwestern University.
Společně s dalšími spolupracovníky dokázal rozkrýt sítě editorů a autorů, kteří se domlouvali na publikování nekvalitních nebo podvodných článků. Tito podvodníci dokázali do odborných žurnálů dostat spoustu falešných článků. Takových textů není stále ještě moc, ale podle vědců už se z toho „stal průmysl“.
Pro odborný časopis Science potvrdila stejné výsledky i expertka na korupci ve vědě Anna Abalkinová ze Svobodné univerzity v Berlíně, která se na tomto výzkumu osobně nepodílela.
Jeden časopis a problematičtí editoři
Vědci se zaměřili na odborný časopis PLOS ONE, který funguje od roku 2006. Bývá označovaný za „megažurnál“, tedy odborný časopis s obrovským rozsahem vydávaných článků. Byl v tomto oboru prvním časopisem, který tento druh podnikání spustil. Jeho obchodní model je spojený s otevřeností, takže nabízí vědcům obrovské množství metadat o všem, co vydává. A navíc zveřejňuje i jména vlastních editorů, kteří tisíce vydávaných článků procházejí a hodnotí jejich kvalitu.
Vědci nejprve identifikovali všechny články z časopisu, které byly staženy nebo čelily kritice na stránce PubPeer. Pak identifikovali všechny editory těchto článků. Ukázalo se, že existuje třiatřicet editorů, které spojovalo velké množství článků, jež kontrolovali a které pak byly stažené. U některých byl poměr článků, které prošly a které musely být stažené, opravdu výrazný – u jednoho z nich došlo ke stažení 49 ze 79 studií, jež prošly jeho „odbornýma rukama“.
Celkem autoři nového výzkumu prošli 1,3 procenta článků, které v PLOS ONE vyšly do roku 2024 – šlo o třetinu všech stažených studií. To ale nebyla jediná zajímavost. Současně totiž Richardsonův tým zjistil, že tito editoři pracovali na článcích některých autorů nápadně často. A současně tito autoři byli často sami zaměstnanci PLOS ONE a často kontrolovali články svých kolegů.
Podle Richardsona je možné, že někteří editoři dostávají úplatky, nicméně to není jediné možné vysvětlení. „Je také možné, že se jedná o neformální dohody mezi kolegy,“ citoval vědce odborný časopis Science. Autoři zjistili podobně pochybné chování editorů v desítce časopisů vydávaných nakladatelstvím Hindawi. Vydavatelství bylo proslulé tím, že vydávalo vlastně cokoliv, bez jakéhokoliv recenzního řízení.
Hindawi bylo egyptské vydavatelství recenzovaných vědeckých časopisů s otevřeným přístupem, které se zabývalo vědeckou, technickou a lékařskou literaturou. Fungovalo od roku 1997 do roku 2023.
Do roku 2022 vydávalo Hindawi více než 250 časopisů, asi šest desítek z nich takzvaně vědeckých; od roku 2007 byly všechny volně přístupné. Nezávislí experti ale celé roky kritizovali kvalitu recenzního řízení v řadě časopisů tohoto vydavatelství. Roku 2010 byla společnost klasifikována Jeffreym Beallem jako potenciálně predátorské vydavatelství, ale po úspěšném odvolání byla ze seznamu odstraněna. V následujících letech počet článků v časopisech Hindawi exponenciálně rostl, přičemž většina z nich byla publikována ve speciálních vydáních.
Roku 2021 ho za 298 milionů dolarů koupila velká americká vydavatelská společnost John Wiley & Sons, která musela sporné články intenzivně řešit. Roku 2023 musela stáhnout více než 7000 článků pro jejich mizernou úroveň, takže se společnost nakonec rozhodla, že úplně přestane používat značku Hindawi a integruje zbývajících 200 časopisů do svého hlavního portfolia.
A letos v létě oznámil web Retraction Watch, že vydavatelství Frontiers začalo stahovat 122 článků poté, co odhalilo síť editorů a autorů, „kteří prováděli recenze s neoznámenými střety zájmů“, jak uvádí prohlášení společnosti. Tato síť zřejmě 35 osob publikovala více než čtyři tisíce článků v časopisech sedmi dalších vydavatelů, uvedla společnost, což vyžaduje další prošetření. Mluvčí Frontiers uvedl, že plánují sdílet informace s ostatními dotčenými vydavateli.
Publikuj, nebo zhyň
PLOS ONE si je tohoto problému ve svém vydavatelském domě také vědomý. V komunikaci s žurnálem Science vydavatelství uvedlo, že si je vědomé existence sítí, které propojují editory s autory, a že problém prošetří. Současně dodalo, že tento problém se týká celého sektoru vědeckých žurnálů, přičemž u PLOS je rozpoznatelný hlavně díky jeho naprosté otevřenosti.
Science dodává, že tajné propojení mezi autory článků a editory v žurnálech je věc, o níž se spekuluje už dlouho, ale nová studie je dobrým důkazem, který toto podezření dokládá. Autoři studie naznačují, že v některých případech může být za chrlení článků zodpovědná jedna jediná „továrna na články“, která dokázala proniknout do více žurnálů. Autoři pracují zřejmě skrze zprostředkovatele, kteří dokáží šířit tento obsah do celého světa.
Jedním z nich by mohla být podle vyšetřování indická agentura Academic Research and Development Association (ARDA), která se k tomu doznává i na svých oficiálních stránkách. ARDA si podle Richardsona účtuje za „zprostředkování“ 250 až 500 dolarů. Takové podnikání je sice neetické, ale není nelegální, neodporuje žádným zákonům.
Podle expertů oslovených Science se podíl těchto článků zvyšuje, což je způsobené stále větším tlakem na to, aby vědci publikovali. Tato praxe se označuje anglickým úslovím „publish or perish“ neboli „publikuj, nebo zhyň“.
