Vědci stále řeší, která z opatření proti covidové pandemii byla smysluplná, která měla být ostřejší – a která byla naopak spíše kontraproduktivní. Nyní vytvořili model využívající informace o stovkách čínských měst a popsali na něm, co opravdu zabíralo proti šíření viru SARS-CoV-2.
Pandemie covidu udělila lidstvu tvrdou lekci o tom, jak je stále ještě zranitelné novými chorobami. Co když se ale objeví další podobná hrozba, která bude ještě smrtelnější? Tým epidemiologů z několika australských univerzit se zaměřil na to, jaká z opatření proti covidu se opravdu osvědčila.
Než bylo dostupné očkování, spoléhaly se vlády hlavně na to, že se pokoušely omezovat mobilitu lidí, případně na různé mechanické překážky, jež stavěly hráz mezi potenciálně nakažené a zdravé.
Vědci použili reálná data o šíření viru SARS-COV-2 během pandemie. Jejich cílem bylo lépe pochopit, jak se taková nemoc šíří z člověka na člověka ve vysoce propojeném globálním prostředí. Epidemiologové využili populační model založený na údajích o pohybu lidí z 340 čínských měst, který velmi věrně kopíruje vývoj případů covidu na počátku pandemie a dává díky tomu vědě spoustu užitečných poznatků o šíření viru.
Zákaz cestování fungoval nejlépe
Výsledky ukázaly, že nejvýznamnějším faktorem, který zrychloval šíření nemoci byla doba cestování mezi městy – vypočtená na základě maximální povolené rychlosti pro danou silnici a vzdálenosti mezi průjezdní silniční sítí – těsně následovaná počtem osob pohybujících se mezi městy.
Model také potvrdil, že drobná omezení pohybu nestačí k tomu, aby významně ovlivnila šíření mezi městy. „Bohužel, drobné omezení cestování není účinné: patogen si rychle najde alternativní cesty mezi komunitami,“ upozornili vědci. Doopravdy může zabrat jen velmi silné a tedy drastické omezení pohybu lidí mezi městy – to může reálně výrazně zpomalit šíření infekce.
Výzkum nabízí pohled, který epidemiologii doposud chyběl. Jeho výsledky totiž nabízejí mnohem lepší pochopení toho, jak se infekční nemoci šíří v globálně propojeném světě. Mohou se tedy podle autorů hodit v budoucnu v případě dalších možných pandemií. „Tyto poznatky jsou zásadní pro vývoj účinných strategií pro řízení a zmírnění dopadu pandemií v globálním měřítku,“ tvrdí autoři.
Jak to bylo v Česku
Podobná opatření, o nichž studie hovoří, byla zavedena i v České republice. Vzhledem k závažné epidemiologické situaci bylo poprvé cestování mezi okresy zakázané při první vlně covidu 16. března 2020, znovu o rok později kvůli šíření britské a jihoafrické mutaci koronaviru.
„Nechceme nikoho šikanovat, ale potřebujeme chránit životy a zabránit kolapsu našich nemocnic. Epidemiologická situace je extrémně špatná, proto musíme zásadně omezit pohyb a setkávání lidí. Pokud omezíme kontakty, nebude se vir šířit,“ argumentoval tehdejší ministr vnitra a předseda Ústředního krizového štábu Jan Hamáček (tehdy ČSSD).
Jak účinná tehdy tato opatření byla a jak se vyplatila vůči jiným, u nás zatím nebylo detailně popsáno. Není tedy jasné, zda by se model popsaný na čínských městech podobně potvrdil také v jiném společenském kontextu.
