Dosud nepozorovanou čeleď brouků objevil v brazilském Atlantickém lese mezinárodní tým entomologů zastoupený i olomouckou přírodovědeckou fakultou. Nová vývojová větev brouků se vyznačuje unikátní stavbou těla i genetickou výbavou. Přestože samci této skupiny jsou okřídlení a dokážou létat, bezkřídlé samice jsou tvarem téměř k nerozeznání od svých larev.
Objevy nových vývojových linií jsou na této úrovni výjimečné. Vědcům se totiž podařilo popsat většinu čeledí brouků. Nedávný objev zcela nové skupiny z brazilského pralesa proto vzbudil velký ohlas.
„Tito brouci dosud unikali pozornosti vědců zejména z důvodu jejich malé velikosti a také skrytého způsobu života v půdě a pralesní hrabance. Při první expedici byly objeveny pouze dvě larvy. Jelikož je nikdo nedokázal identifikovat, byly v laboratoři dochovány do dospělosti. Shodou okolností se jednalo o zástupce obou pohlaví,“ popsal Robin Kundrata, který na výzkumu této skupiny brouků spolupracoval s kolegyněmi z Brazílie a Německa.
Překvapením pro entomology bylo, že samec měl oba páry křídel včetně krovek a byl plně letuschopný, kdežto samice byla bezkřídlá a vzhledem připomínala svou larvu. „Tento jev, kdy si jedinec zachovává i v dospělosti některé larvální znaky, se nazývá neotenie. U brouků většinou daleko nápadněji ovlivňuje samice,“ podotkl Kundrata.
Entomologové nakonec v Brazílii objevili celkem tři druhy této unikátní linie a zařadili je do dvou rodů. Nazvali je Jurasai a Tujamita, což jsou výrazy pocházející z tamějších domorodých jazyků. Kombinace detailního studia tvarů všech vývojových stadií spolu s výsledky analýzy DNA následně ukázala, že se jedná o zcela novou samostatnou vývojovou větev brouků, která si zaslouží status čeledi a dostala název Jurasaidae.
„Objev této čeledi nám přináší spoustu nových poznatků o evoluci neotenie u brouků. Ta vznikla několikanásobně a u každé skupiny se nemusí projevit stejně výrazně. Oba rody Jurasaidae jsou toho zářným příkladem. Zatímco samice rodu Jurasai jsou na první pohled téměř k nerozeznání od svých larev, samice rodu Tujamita mají alespoň některé části hlavy a hrudi částečně podobné dospělým samcům,“ přiblížil Kundrata.
Skupiny brouků s nelétavými samicemi okupují kvůli omezené schopnosti šíření relativně malé oblasti a jsou většinou silně závislé na biotopech s dlouhodobě stabilními klimatickými podmínkami. Podle Kundraty by tak prozkoumané místo jejich výskytu mohlo naznačovat, jak vypadaly tropické deštné pralesy v minulosti se sušším klimatem.
Brazilské deštné lesy patří k nejohroženějším společenstvím na světě
Atlantický les je druhým největším tropickým deštným lesem Brazílie, pokrývá přes tři tisíce kilometrů dlouhý pás podél pobřeží Atlantského oceánu. Z původní rozlohy lesa se kvůli nadměrnému odlesňování dochovala ale asi jen desetina. Z této desetiny pak spadá jen asi třetina území do režimu s ochranou přírody.
„Jedná se o jeden z nejohroženějších biomů světa,“ upozornil olomoucký entomolog, podle kterého jsou zbývající fragmenty původního deštného lesa domovem jedné z nejrozmanitějších faun planety.
Největší a nejlépe chráněné části brazilského Atlantického lesa nyní zůstávají v horských pásmech na jihu území. Přesně tam byli nalezeni všichni zástupci nové čeledi Jurasaidae. Podle entomologa tak výskyt čeledi, která je pevně vázaná na okolní prostředí, jen umocňuje, jak je oblast důležité chránit.
