Americká vesmírná agentura NASA řeší záhadu. Sonda Voyager 1, které letí mimo Sluneční soustavu, řádně pracuje, přijímá a provádí příkazy ze Země a zároveň shromažďuje a vrací vědecká data. Údaje ze systému řízení a regulace polohy (AACS) sondy jsou ale zmatečné a vůbec neodrážejí to, co se na palubě skutečně děje.
Voyager 1 se zbláznil. Z mezihvězdného prostoru posílá nesmyslná data
Systém AACS řídí orientaci pětačtyřicet let staré sondy, která je vůbec nejvzdálenějším objektem, jaký kdy lidstvo vytvořilo. Mimo jiné udržuje anténu Voyageru 1 přesně nasměrovanou k Zemi – díky tomu může družice odesílat data „domů“.
Podle NASA sice všechno nasvědčuje tomu, že AACS pořád funguje, ale telemetrické údaje, které vrací, jsou nepravdivé a tedy nesmyslné. Vypadá to, že data jsou generována náhodně anebo neodrážejí žádný možný stav, ve kterém by se AACS mohl nacházet.
Sonda je vybavená automatickými systémy, které ji mají v případě podobného problému přepnout do „bezpečného režimu“, v němž provádí jenom operace, které potřebuje k přežití. To dá inženýrům na Zemi čas problém vyřešit. Jenže žádná z těchto pojistek nezareagovala a Voyager je tak nadále v normálním režimu. To, že signál sondy i nadále přichází, potvrzuje, že anténa je ve skutečnosti natočená správně směrem k Zemi – jen to sonda zřejmě tak úplně neví.
Tým inženýrů, který má sondu na starost, bude signál i nadále pečlivě sledovat. Neví zatím ani, jestli je problém v samotném kriticky důležitém systému AACS, anebo pochází z nějakého jiného, přidruženého. NASA upozorňuje, že dokud povahu problému lépe nepochopí, nemůže předvídat, jak dlouho bude sonda ještě schopna shromažďovat a vysílat vědecká data – a tedy fungovat tak, jak má.
2 minuty
Události: Před 40 lety se vydal Voyager na misi
Příliš vzdálený průzkumník
Voyager 1 je v současné době vzdálen od Země 23,3 miliard kilometrů. To je tak daleko, že urazit tuto vzdálenost trvá světlu 20 hodin a 33 minut. Odeslání zprávy na Voyager 1 a obdržení odpovědi proto trvá zhruba dva dny; na toto zpoždění je tým mise sice zvyklý, ale řešení jakýchkoliv problémů to nesmírně komplikuje.
„Takováto záhada je v této fázi mise Voyageru asi dost očekávaná,“ uvedla Suzanne Doddová, vedoucí projektů Voyager 1 a 2 v Laboratoři tryskového pohonu NASA v jižní Kalifornii. „Sondy jsou staré téměř pětačtyřicet let, což je mnohem více, než plánovači mise předpokládali. Navíc se už nacházejí v mezihvězdném prostoru – tedy v prostředí s vysokým radiačním zářením, ve kterém až doposud žádná sonda neletěla. Před týmem inženýrů tak stojí velké výzvy. Ale myslím, že pokud existuje způsob, jak tento problém s AACS vyřešit, náš tým ho najde,“ dodala.
Je také možné, že se zdroj anomálie nikdy neobjeví a místo toho se mu sonda nějakým způsobem přizpůsobí. Pokud experti problém identifikují, možná se jim podaří vyřešit ho pomocí změn softwaru – anebo by šlo přesměrovat výpočty na nějaký z dalších hardwarových systémů Voyageru.
Nebylo by to poprvé, co se tým Voyageru musí spolehnout na záložní hardware. Už roku 2017 se ukázalo, že hlavní trysky jsou opotřebované – a tak NASA aktivovala jinou sadu trysek, které sonda původně využívala při průletu kolem planet. Fungovaly dokonale, přestože byly 37 let nepoužívané.
Voyager 2 na hranicích Sluneční soustavy
Dva Cestovatelé
Dvojče sondy Voyager 1, Voyager 2, je v současné době vzdálený od Země 19,5 miliard kilometrů, zůstává ve standardním provozu a nevykazuje žádné problémy. Navzdory současným nejasnostem se tak ukazuje, že technika vypouštěná v roce 1977 pracuje mnohem déle, než plánovači mise původně očekávali.
Oba Voyagery jsou rovněž jediné sondy, které sbírají data v mezihvězdném prostoru. Informace, které z této oblasti poskytují, pomohly k hlubšímu pochopení heliosféry, bariéry, kterou Slunce vytváří kolem planet naší sluneční soustavy.
Obě sondy teď vyprodukují méně elektrické energie než v minulosti. To omezuje počet systémů, které může loď provozovat. Technický tým mise proto už vypnul různé subsystémy a ohřívače, aby tak ušetřil energii pro vědecké přístroje a kriticky důležité systémy. Žádné vědecké přístroje potřebné pro tuto fázi výzkumu zatím NASA nemusela vypnout a tým Voyageru pracuje na tom, aby obě sondy fungovaly i po roce 2025.
