Přesně před šedesáti lety se na oběžnou dráhu Země vydala dvojice sovětských psů Belka a Strelka. Na rozdíl od slavné Lajky, která ve vesmíru zemřela, dopadla cesta Belky a Strelky dobře – ze svého letu se vrátily na Zemi živé.
Voříšci Belka a Strelka otevřeli lidem dveře do kosmu
Družice Sputnik 5 s Belkou a Strelkou byla vypuštěna 19. srpna 1960 z kosmodromu Bajkonur. Společně s fenkami bylo na palubě čtyřicet myší, dva potkani, mouchy a rostliny – a možná i králík, v tom se zdroje neshodují. Až na několik myší se druhý den všichni v pořádku vrátili na Zemi.
Obě fenky se po návratu staly obrovským trumfem sovětské propagandy. Vědci je představovali na tiskových konferencích, Belka a Strelka dokonce občas navštívily mateřské školy, kde si poctivě hrály s ruskou drobotinou.
Kariéra Strelky pokračovala i během mateřství. Její štěňata, která měla s dalším psím kosmonautem Pušokem, se stala ceněným artiklem pro sovětskou politiku. Jedno z nich například Nikita Chruščov věnoval dceři Johna Fitzgeralda Kennedyho Caroline. Vycpaná těla obou slavných voříšků jsou dodnes vystavena v moskevském muzeu kosmonautiky.
Vycpané tělo Strelky v moskevském muzeu
Odepsaná Lajka
Strelka a Belka se na Zemi vrátily, ale u jejich předchůdkyně Lajky to bylo složitější. U ní se s tím, že by mohla misi přežít, ani nepočítalo. V té době totiž ještě nebyl technicky vyřešen návrat z oběžné dráhy a Lajka měla být po pěti dnech v kosmu usmrcena přerušením dodávky kyslíku.
Ve skutečnosti ale všechno proběhlo ještě mnohem hůř. První problémy se objevily už před startem modulu. Kvůli poruchám zůstala raketa už s umístěnou Lajkou stát tři dny v mrazivém počasí na polygonu. Technici se snažili modul zahřívat hadicí s teplým vzduchem. Na cestu se fena nakonec vydala 3. listopadu 1957.
Její let pečlivě sledovaly tiskové agentury po celém světě ještě několik dní po startu, i když v tu dobu už byla Lajka mrtvá. Kvůli přehřátí kabiny a nefungujícím ventilátorům totiž pošla na přehřátí organismu zhruba sedm hodin po startu po několika obletech Země. Sputnik s mrtvou Lajkou sestoupil do zemské atmosféry na jaře 1958 a při cestě k povrchu shořel. V laboratoři pak při simulování podmínek v Lajčině modulu zemřeli ještě další dva psi.
Lajka má i svůj památník – sochu a pamětní desku ve Hvězdném městečku nedaleko Moskvy, ve kterém se připravují ruští kosmonauti. Památník psovi Lajce, jehož let do vesmíru před 60 lety připravil cestu kosmickým misím, byl v roce 2008 vztyčen i v areálu moskevského Ústavu vojenského lékařství, výzkumné instituce, která Lajčin let do vesmíru připravovala.
Jako první se vstříc vesmíru vydali Cigan a Dezik
Ani Lajka ale nebyla prvním psem ve vesmíru, jak se mnohdy mylně tvrdí. Cestu do vesmíru totiž otevřeli lidstvu psi Cigan a Dezik, kteří v červnu 1951 vystoupali v raketě do výšky přes 100 kilometrů a pak se v pořádku vrátili na Zemi na padáku. Oba voříšci z letu vyvázli prakticky bez následků – Dezikovi nebylo vůbec nic, Cigan během přistávání utrpěl jen povrchové oděrky.
Oba psí hrdinové se museli vyrovnat nejen se čtyřminutovým stavem beztíže, ale hlavně s pětinásobným přetížením při startu. Nic z toho pro psy upoutané během letu do speciálních postrojů a sledované řadou přístrojů ale neznamenalo větší nebezpečí.
Vavřínů průkopníků v dobývání kosmu se Cigan a Dezik nedočkali. Jejich historický let byl přísně utajen a podrobnosti o něm včetně skutečných jmen psích hrdinů se na veřejnost dostaly až počátkem 90. let minulého století. Při dalším testu navíc oba zemřeli.
Zvířata otevřela lidem cestu do vesmíru
Do letu prvního člověka do vesmíru v dubnu 1961 vypustili Sověti do kosmu asi třicítku raket se zvířaty. Deset psů přitom zahynulo. I psí kosmonauti se museli před letem podrobit tréninku, například byli zavřeni 15 až 20 dní ve speciálních boxech, oblékáni do skafandrů, létali na centrifuze a dostávali speciální kašovitou stravu. Museli si zvykat na hluk, nedostatek prostoru a stav beztíže. Ruští medici také psům vyváděli krkavice do zvláštních kožních záhybů, aby jim mohli lépe kontrolovat životní funkce.
- Sovětský svaz vysílal do vesmíru psy, americká NASA naopak vsázela na opice. Psi se ale ukázali jako lepší volba. NASA měla totiž problém s tím, že opice byly příliš inteligentní a měly z letu strach. Proto musely být do kosmu vysílány v anestezii. Psi naopak lidem víc věřili a nejevili tedy takový odpor vůči neznámému úkolu.
- Platilo přitom, že zvířata nesměla být vyšší než 43 centimetrů a vážit více než 6 kilogramů. Šlo vždy o křížence, protože byli údajně lépe ovladatelní a odolnější.
Ve Spojených státech byly nejčastěji používanými zvířaty při kosmickém výzkumu opice. Od konce 40. do začátku 60. let využili američtí vědci při 14 suborbitálních letech 16 různých opic. První na oběžné dráze byl na lodi Mercury-Atlas 5 v roce 1961 šimpanz Enos.
Kromě opic a psů byly na orbitální dráhu vypuštěny i desítky druhů menších živočichů, včetně myší, potkanů, želv, žab, mloků, ryb, šneků či pavouků, jakož i různých druhů hmyzu, členovců a červů (nemluvě o velkém množství různých mikroorganismů).
Výjimečně byli do vesmíru posíláni i ptáci. První rozsáhlejší výzkum v této oblasti proběhl s křepelkami japonskými na stanici Mir v rámci slovenského experimentu při misi Štefánik během letu kosmonauta Ivana Belly.
Za vůbec první živočichy vyslané nad hranici zemské atmosféry se považují vinné mušky vystřelené Američany 20. února 1947 při suborbitálním letu rakety V-2 do výšky 109 kilometrů. A pro milovníky koček: Francouzi vyslali kočku Felicetty v roce 1963 do výšky 150 kilometrů.
Zvířata na Měsíci
Zvířata sice nejčastěji létala na oběžnou dráhu Země, některá se ale dostala ještě dál. Dvě želvy, spolu s několika druhy hmyzu, se staly v září 1968 na palubě sovětské lodi Zond 5 prvními živočichy, kteří obletěli Měsíc a vrátili se úspěšně na Zemi. Prvními živočichy s výjimkou člověka cíleně dopravenými na povrch Měsíce se stala vajíčka ovocných mušek. Na palubě čínské sondy Chang-e 4 zde přistála v roce 2019.
