Na britských Orknejských ostrovech testují vodík jako alternativní zdroj energie. Nejjednodušší plynný prvek tak zásobuje teplem například místní školu nebo pohání několik aut. Cílem experimentu, který je součástí širšího evropského výzkumu, je v praxi ověřit a ideálně ukončit závislost na zdrojích fosilních paliv v logisticky hůře dostupných místech.
Shapinsay je jedním z více než sedmdesáti Orknejských ostrovů a ostrůvků nad nejsevernějším výběžkem Skotska. Stejnojmennou obec se třemi sty stálými obyvateli, která se na ostrově nachází, nově energeticky zásobuje také elektrolytická stanice na výrobu vodíku. Zařízení má dostatečnou kapacitu k produkci až 400 kilogramů vodíku každý den.
„Vodík nejprve v zásobnících stlačíme na 20 barů. Po další kompresi až na 200 barů je pak připraven k použití v dalších zařízeních napříč Orknejemi,“ vysvětlila použití nové stanice projektová manažerka Hydrogen Project Catherine Mcdougallová.
Místem, kde se vodík využívá, je například tamní škola – potrubí zavede plyn až k hořákům kotelny v podzemí. Vysoce výhřevné plameny poté ohřejí bojlery a ústřední topení i užitková voda jsou zajištěny na celý školní rok pro všech pětadvacet žáků.
- Vodík (chemická značka H, latinsky Hydrogenium) je nejlehčí a nejjednodušší plynný chemický prvek, tvořící převážnou část hmoty ve vesmíru. Má široké praktické využití jako zdroj energie, redukční činidlo v chemické syntéze nebo metalurgii a také jako náplň meteorologických a pouťových balonů a do 30. let 20. století i vzducholodí.
- Zdroj: Wikipedie
Shapinsay si ale vzácnou energii nešetří jen pro sebe – část produkce putuje na Mainland, největší ostrov Orknejí. Místní samospráva tak může pohodlně provozovat pět vozů na vodík bez obav z dostatku paliva. Výhodou je mimo jiné rychlost tankování – nádrž se naplní za pouhé tři minuty.
Při využívání vodíku jsou ale nutná některá omezení. Těkavý a výbušný plyn totiž vyžaduje zvláštní zacházení. Beton, na kterém se mainlandská tankovací stanice nachází, má proto antistatickou úpravu a kolem nádrží s vodíkem jsou explozi a ohni vzdorné bariéry. Podle vedoucí projektu Hydrogen Project Adele Lidderdalové je navíc při manipulaci s vodíkem potřeba dostatek otevřeného prostoru.
Budoucnost trajektové dopravy
Vodík by měl kromě aut na Orknejích brzy pohánět i některé trajekty, které souostroví hojně brázdí. V tomto případě se počítá s elektrolýzou naruby – podle známého principu se vodík z nádrží a kyslík ze vzduchu sloučí v palivových článcích, vznikne voda, teplo a především elektrická energie. Té by měl být dokonce dostatek i k pohonu lodního agregátu.
„Máme k dispozici celkem čtyřicet baterií, které zásobujeme elektřinou, a tak jsme s to dodávat energii trajektům,“ uvedla chemická inženýrka z Community Energy Scotland Megan McNeillová.
Ekologický ostrovní projekt je živým experimentem s alternativními zdroji energie v rámci širšího evropského výzkumu. Jeho cílem je v praxi ověřit a ideálně ukončit závislost na zdrojích fosilních paliv právě tam, kam je složité a drahé je dopravit a skladovat. Orkneje se svými dvaadvaceti tisíci obyvateli mají reálnou šanci, že se stanou jedním z prvních míst na světě využívajícím výhradně ekologické zdroje energie, včetně vodíku.
