Studie kombinující klimatologii a historii prokázala, že Grónsko bylo v minulosti opravdu zelené. V dobách, kdy zde žili vikingové, se teploty podobaly těm dnešním. Klimatologové ovšem upozorňují, že tento poznatek nepopírá současné teorie o globálním oteplování. V dobách vikingů totiž v Grónsku panovalo mimořádně nestabilní klima.
Vikinské Grónsko bylo opravdu zelené, zjistili vědci. Teorii klimatické změny to ale nepopírá
Moderní zobrazení vikingy vykresluje jako drsné válečníky, kteří po kolena ve sněhu loví vlky a na svých lodích prorážejí ledové kry při výpravách za zlatem. Nejnovější výzkumy klimatologů ale ukazují, že ve skutečnosti si při usazení v Grónsku vikingové užívali roků, kdy se teplota pohybovala kolem deseti stupňů Celsia.
Klimatologové z Northwestern University rekonstruovali klimatické záznamy z Grónska za poslední tři tisíce let. Vědci z nich vyvozují, že v době, kdy se tam dostali Norové, tedy v letech 985 až 1450, panovalo v Grónsku mnohem mírnější klima než ve stoletích předtím a potom.
„Lidé už dlouho spekulovali, že Norové se v Grónsku usadili během nezvykle teplého období, ale zatím neexistovaly žádné detailní rekonstrukce teplot z té doby, které by to zcela potvrzovaly. A některé nedávné práce dokonce naznačovaly přesný opak,“ uvedla hlavní autorka práce Yarrow Axfordová.
Četba teploty staré tři tisíce let
Aby dokázali vědci zrekonstruovat klima, které bylo v Grónsku před třemi tisíciletími, studovali jádra usazenin nalezená poblíž osad vikingů. Tyto sedimenty vznikají usazováním každoročních záplav, takže obsahují skvělou vzpomínku na minulost v podobě snadno popsatelného „přírodního archivu“. Z chemických látek obsažených v jednotlivých vrstvách se dá zjistit, jaké byly v daných letech teploty.
V tomto případě se zkoumala tělíčka pakomárů, v nichž se zachovaly stopy kyslíku, z nějž se dá poznat teplota v minulosti. Výsledkem je doposud nejrozsáhlejší tepelná mapa Grónska.
Nedávné studie dospěly ke shodnému závěru – že některé ledovce v okolí Grónska a v Arktidě se v době vikingů zvětšovaly. Proto vědci teď předpokládali, že také v nové práci najdou v minulosti značně chladné klima. Místo toho našli důkazy, že krátké období tepla narušilo dlouhou dobu, kdy se Země kvůli změnám v její oběžné dráze ochlazovala.
Zajímavé je, že zejména ke konci tohoto teplého období bylo klima výjimečně zmatené a nestabilní. Střídaly se během něj rekordně vysoké a extrémně nízké teploty. Toto období těsně předcházelo vikinskému opuštění Grónska. Průměrně byla tato doba o 1,5 stupně teplejší než během ostatních staletí. Toto výjimečné období bylo velmi podobné grónské současnosti, kdy se také teploty pohybují v létě kolem deseti stupňů nad nulou.
Dalším překvapením bylo, že meteorologický fenomén nazývaný Severoatlantická oscilace nebyl v té době zdaleka tak silný, jak se doposud spekulovalo. V době, kdy je silný, přináší ke Grónsku chladnější vzduch. Ani nová práce nedospěla k vysvětlení toho, jak je možné, že byly teploty v té době v Grónsku o tolik vyšší. Předpokládají, že tuto lokální odchylku způsobily teplejší mořské proudy v této části světa.
Zelené Grónsko nepopírá změnu klimatu
Nová data budou podle autorů práce nesmírně prospěšná pro klimatický výzkum změn, které se odehrávají od 20. století v souvislosti s lidským působením na planetu. Výsledky této studie by mohly pomoci předpovídat, jak se bude klima v Grónsku vyvíjet v dalších desetiletích a staletích.
Tehdejší oteplování bylo na rozdíl od toho současného, které je globální, jen lokální. „Chtěli jsme prozkoumat, co se stalo v té době na jihu Grónska, protože jde o klimaticky komplexní část světa, kde se mohou odehrávat zdánlivě nelogické věci,“ vyjádřili se vědci.
V době, kdy se klima v Grónsku začalo měnit k méně stabilnímu, tedy na konci teplého období, vikinské osídlení zkolabovalo. Zda mezi těmito dvěma fenomény existovala nějaká souvislost, ale klimatologové odmítají komentovat. Raději by to nechali historikům, kteří lépe znají historické souvislosti, jež v tom nutně hrály roli.
