Hlubiny oceánů jsou stále ještě velmi špatně prozkoumaným prostorem. Hlavně proto, že tamní podmínky lidské biologii vůbec nevyhovují. Australští vědci se rozhodli to změnit; tím, že zaměstnali lachtany. Jako kameramany.
VIDEO: Osm lachtaních samic vytvořilo mapu oceánu u Austrálie. Natáčely dno při lovu
Pět tisíc kilometrů čtverečních oceánského dna. To je rozloha oblasti, kterou australští biologové popsali s pomocí lachtaních kameramanů. Odhalili tam díky nim šest dříve neznámých biotopů a získali cenné údaje, které využijí pro ochranu tamních ohrožených druhů.
„Využití videozáznamů a údajů od predátorů je velmi efektivní způsob mapování rozmanitých mořských stanovišť na velkých plochách dna,“ uvedl hlavní autor studie Nathan Angelakis. „Tato data jsou užitečná jak pro mapování kritických stanovišť ohrožených druhů, jako jsou australští lachtani, tak i v širším smyslu pro mapování neprozkoumaných oblastí mořského dna.“
Lachtaní putování
Práci odvedlo osm dospělých samic lachtana šedého. Ty vědci vybavili malými (samozřejmě vodotěsnými) kamerami, které přilepili na záda těchto predátorů. Biologové si nejprve ověřili, že miniaturní zařízení nebudou nijak lachtany omezovat v pohybu.
Samice si vědci vybrali úmyslně. Kamery vydržely nahrávat asi tři dny - což velmi dobře odpovídá době, kdy se samice vracejí ke svým mláďatům. A právě tehdy autoři práce odebrali z nahrávacích zařízení všechna data.
A pak už „jen“ pomocí strojového učení dali biologové data z kamer dohromady a získali tak plastickou mapu rozsáhlých oblastí kontinentálního šelfu jižní Austrálie. Mapu, jejíž součástí je nejen tradiční geologie oblasti, ale také nejrůznější environmentální, oceánografické a ekologické faktory.
Studie podle jejích autorů významně přispěla k poznání těchto oblastí mořských dna a poskytla jim navíc i zásadní informace o samotných lachtanech šedých a jejich chování v jejich přirozeném ekosystému. To je důležité zejména proto, že za posledních čtyřicet let se jejich počet snížil o více než 60 procent.
