Vědeckému týmu se podařilo s pomocí expertek na vůně oživit ty, které se nesly hrobkou jedné ze starověkých šlechtičen z doby, kdy Egypt vládl světu. Výzkum zároveň ukázal, jak propracovaný byl mezikontinentální obchod této říše.
Vědci zrekonstruovali parfém mumifikované egyptské šlechtičny
Roku 1922 otevřel britský archeolog Howard Carter hrobku faraona Tutanchamona a nesmazatelně se zapsal do učebnic. Jenže než tento slavný nález učinil, prozkoumal spoustu jiných hrobek, které tak ohromné poklady neobsahovaly. Vědě ale významně pomáhají poznat život ve starém Egyptě.
Do hrobky KV42 v Údolí králů vstoupil Carter v roce 1900. Nacházely se v ní ostatky šlechtičny jménem Senetnay, která zemřela přibližně kolem roku 1450 před naším letopočtem. Vědcům se teď podařilo po detailní analýze odhalit něco velmi nehmatatelného: vůni, která se použila při Senetnayině mumifikaci. Popsali to v odborném žurnálu Scientific Reports.
Vůně dávno zmizelého světa
„Použili jsme tři varianty chromatografických a hmotnostně spektrometrických technik, které fungují tak, že rozkládají vzorky na jednotlivé molekuly. Konkrétní látky mají různé sestavy molekul. Na základě těchto charakteristických sloučenin a porovnáním se známými referenčními materiály jsme identifikovali jednotlivé složky,“ vysvětlují autoři výzkumu.
Po Carterových vykopávkách se dvě nádoby, nazývané kanopy, z hrobky dostaly do Německa. V roce 2020 proto výzkumníci oslovili Muzeum Augusta Kestnera v Hannoveru s žádostí o možnost analyzovat je novými metodami.
Kanopy vyrobené z vápence sloužily k uchovávání mumifikovaných orgánů staroegyptské elity. Jenže nějakým záhadným způsobem se tyto orgány šlechtičny z nádob ztratily – z orgánů zůstaly jen zbytečky na dně kanop. I to ale stačilo, aby se pomocí moderních metod podařilo původní obsah rekonstruovat.
Recept na vůni
„Naše analýza odhalila, že balzámy používané ke konzervaci Senetnayiných orgánů obsahovaly směs včelího vosku, rostlinného oleje, tuků, živice, neidentifikované balzamické látky a pryskyřice ze stromů z čeledi borovicovitých, nejspíše modřínu.“
Jedna z dalších látek, která balzám tvořila, byla buď pryskyřice zvaná dammar, vyskytující se v jehličnatých a tvrdých stromech v jihovýchodní a východní Asii, nebo pryskyřice ze stromu jménem řečík terebintový.
Výsledky jsou podle autorů nesmírně zajímavé. Tyto balzámy jsou totiž zdaleka nejbohatší a nejkomplexnější, jaké kdy byly z tohoto raného období egyptských dějin identifikovány. „Je jasné, že na výrobu těchto balzámů bylo vynaloženo velké úsilí. To naznačuje, že Senetnay, která byla chůvou budoucího faraona Amenhotepa II., byla ve své době významnou osobností,“ vysvětlují autoři.
Jejich výsledky také poskytují další důkaz o tom, že staří Egypťané jezdili pro přísady do mumifikačních balzámů velmi daleko a využívali rozsáhlých obchodních sítí, které sahaly i do oblastí mimo jejich říši. Vzhledem k tomu, že stromy z čeledi borovicovitých v Egyptě nerostou, musela případná modřínová pryskyřice pocházet odjinud, nejspíše až ze vzdálené střední Evropy. Pozoruhodná je i dammarská pryskyřice, která se zase vyskytuje až v jihovýchodní Asii.
Ví se, že se tato látka v Egyptě používala. Nedávná analýza balzámů z lokality Sakkára identifikovala dammar v pozdějším balzámu datovaném do prvního tisíciletí před naším letopočtem. Pokud se přítomnost této pryskyřice potvrdí i v Senetnayině případě, bude to znamenat, že starověcí Egypťané měli k této jihovýchodoasijské pryskyřici přístup zřejmě prostřednictvím dálkového obchodu, a to téměř o tisíciletí dříve, než se dosud předpokládalo.
Němečtí vědci rekonstruovali balzamovací mast ze starého Egypta (zdroj: ČT24)
Starověká vůně
Senetnayin balzám by provoněl nejen její ostatky, ale také dílnu, v níž byl vyroben, a také průběh pohřebního obřadu, tvrdí autoři. Provoněl by vzduch borovicí, vanilkou a dalšími exotickými tóny. Vanilková vůně pochází ze sloučeniny zvané kumarin a z kyseliny vanilkové.
Jak ale balzám voněl doopravdy? Autoři studie se spojili se dvěma expertkami na vůně – designérkou parfémů Carole Calvezovou a smyslovou muzeoložkou Sofií Collette Ehrichovou, aby ztracenou vůni z hrobky egyptské ženy znovu oživily. A tvrdí, že se jim to podařilo. Výsledky představí v říjnu v Moesgaardském muzeu v Dánsku jako součást jeho nové expozice: Egypt – posedlý životem.