Ve snaze ochránit ohrožené nosorožce před pytláky jim ekologové začali odřezávat rohy. Zvířata na to ale reagují výrazně větší změnou chování, než se předpokládalo.
Vědci se snažili zachránit nosorožce uřezáním rohů. Nečekali, že jim tím změní chování
Nosorožčí rohy mají v Asii pověst zázračného léku, který člověka zbaví většiny zdravotních problémů: od těch srdečních přes plicní až po poruchy plodnosti a erekce. Medicína se prodává v ceně 65 tisíc dolarů za kilogram. Přestože na nic z toho nefunguje, pytlačení nosorožců je stále výnosný byznys.
Před deseti lety se v Jižní Africe správci národních parků rozhodli pro zoufalý krok: začali zvířatům rohy odřezávat motorovými pilami. Nosorožci se tak měli stát pro lovce nezajímavými, což zabralo. Jenže teď nová studie prokázala, že to má i negativní vedlejší účinky.
Nosorožci dvourozí (někdy se jim říká i černí), kterým lidé odřezali rohy, mění významně své chování, méně se pohybují a také méně komunikují s ostatními zástupci svého druhu. Ekologové to popsali ve studii, která vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Vědci na základě těchto výsledků varují, že dobře míněný záměr může mít pro nosorožce smutné důsledky. „Možná ovlivňujeme jejich sociální strukturu. Bude to mít vliv na kvalitu jejich rozmnožování?“ táže se Michael Knight, který vede skupinu specialistů na africké nosorožce Mezinárodní unie pro ochranu přírody.
Podobné obavy vyjádřil i další vědec, který se na studii nepodílel, ekolog Wayne Linklater z Kalifornské státní univerzity v Sacramentu. Podle něj nosorožci se ztrátou rohu přijdou i o své další schopnosti, jež jim pomáhají přežít.
Ohrožený tlustokožec
Nosorožec dvourohý vypadá jako nezničitelný tank. Téměř jednu a půl tuny vážící obr s kůží, která odolá i kulce vystřelené ze slabší ráže, působí jako zvíře, na němž si cokoliv vyláme zuby. A až do příchodu západní civilizace s moderními palnými zbraněmi to opravdu platilo.
V současné době jich přežívá posledních 6200, hlavně v Jihoafrické republice, Namibii, Zimbabwe a Keni. Díky obrovské finanční podpoře z Evropy a USA i snaze místních ochránců přírody se jejich populace pomaličku rozrůstá. Nemusí to ale stačit.
Výzkum probíhal v soukromé rezervaci Manyoni v Jihoafrické republice. Vědci v něm srovnávali údaje o tom, jak se zvířata chovala před rokem 2016 a po něm. Právě tento rok se s řezáním rohů začalo. Změna v chování nosorožců, kteří přišli o roh, byla zásadní. Někteří z nich přišli až o 80 procent svého původního teritoria, které využívali.
Autoři výzkumu po těchto šokujících poznatcích studii rozšířili o devět dalších rezervací v Jihoafrické republice. V průměru se tlustokožci zbavení rohů přestali pohybovat po téměř polovině svého původního teritoria, přičemž tento efekt byl dramatičtější u samic, u nichž došlo k 53procentnímu zmenšení teritoria, zatímco u samců to bylo „jen“ 38 procent.
Výsledky jsou do značné míry překvapení, čekal se mnohem menší dopad. Detailní analýza pozorování nosorožců pak odhalila, že zvířata zbavená rohů se aktivně vyhýbají ostatním. Pravděpodobnost, že se setkají s jiným nosorožcem, je teď o 37 procent menší než dříve. „Myslíme si, že je to záležitost důvěry. Ztrácejí svou hlavní obranu, takže se cítí zranitelní. A hlavně samci se navzájem více vyhýbají,“ naznačují autoři možné vysvětlení.
Co to znamená pro budoucnost?
Výsledky jsou do značné míry kontroverzní, naznačují totiž i možné pozitivní dopady. V případě, že by každý nosorožec potřeboval menší území, mohly by být rezervace schopny chovat více nosorožců. Ale současně zvířata, která jsou bez rohů, mohou ztrácet svou přirozenou ostražitost a začnou se tak „domestikovat“.
Což zase vznáší otázky, jestli to ještě budou ti stejní nosorožci, které se vědci snaží zachránit. Wayne Linklater to pro Science shrnul: „Chováme nosorožce, nebo chráníme divoké populace? Vyvolává to nejrůznější otázky ohledně toho, co se vlastně snažíme dělat.“
Vědci se ale utěšují tím, že i kdyby došlo k těm nejčernějším scénářům, mohl by být dopad jen omezený. Nosorožčí roh totiž časem dorůstá a chování tlustokožců se pak může začít zase vracet k tomu původnímu.