Lidé se z rozsáhlého hubení zvířat nevyviní. Záchrana nosorožců je jen kapka v moři, i když může být důležitá

Světový fond na ochranu přírody vydal velmi alarmující výzvu ke zpřísnění péče o přírodu. Upozornil, že lidé za posledních 40 let vyhubili polovinu zvířat na Zemi. Čeští experti se v 90' ČT24 shodli, že je na vině lidstvo, které však zároveň úbytek zvířecích druhů i rostlin také ohrožuje. Cesta z této situace bude složitá, je především nutné přesvědčit lidi v Africe a v Asii, aby se vzdali pochybného potěšení typu slonoviny a rohoviny.

Video 90’ ČT24 - Lidstvo vyhubilo polovinu zvířecích druhů
video

90’ ČT24 - Lidstvo vyhubilo polovinu zvířecích druhů

Světový fond na ochranu přírody (WWF) hovoří docela jasně. Lidstvo způsobilo, že za čtyři desetiletí zmizely ze světa čtyři tisíce zvířecích druhů a přes polovinu zvířecí populace. Jakékoli pokusy vyvinit se – třeba argumentací, že kdysi vyhynuli dinosauři a lidé za to nemohli – jsou marné, ujistil v 90‘ ČT24 Pavel Kindlmann z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Zásadní podle něj je to, že lidé dramatickým způsobem mění krajinu. Třeba v Česku představují lokality, které člověk příliš neovlivnil – tak, že nezměnil druhové složení, které existovalo před jeho příchodem – 0,2 procenta území. „Úbytek těchto stanovišť jednoznačně způsobil člověk tím, že expanduje do těchto míst,“ zdůraznil Pavel Kindlmann.

Další způsoby, kterými mizí celé živočišné druhy ze světa, pověsti lidstva také nepřidávají – přelovení, pytláctví, ale třeba i vysazení exotického druhu, který naruší ekosystém v některé části světa. „To jsou samozřejmě následky člověčího vlivu,“ podotkl přírodovědec.

Záchrana nosorožce jako příklad pro svět a hlavně Čínu

Alespoň někteří lidé si situaci uvědomují a pokoušejí se ji zvrátit. Například zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem spolupracuje na tom, aby se na světě udržel severní poddruh bílého nosorožce. Letos v březnu byl utracen poslední samec, lidé se nyní snaží o záchranu celého druhu, což by mělo být možné díky tomu, že existuje zamražené semeno, vajíčka pak mohou experti odebrat od dvou stále žijících samic.

Podle ředitele dvorské zoo Přemysla Rabase chtějí přírodovědci počátkem příštího roku vyrazit do Keni odebrat vajíčka, potom vznikne několik embryí severního bílého nosorožce.

„Ne všechna embrya se při uložení do příjemkyně uchytí. Musíme mít desítky embryí, abychom byli úspěšní. Ale máme ještě zálohu v kmenových buňkách,“ řekl Přemysl Rabas.

Pavel Kindlmann úsilí dvorské zoologické zahrady chválí, upozornil však, že nelze očekávat, že se podobně podaří zachránit všechny kriticky ohrožené a ohrožené druhy. Těch je dnes na světě asi deset tisíc. „Vemte si, kolik času a peněz bude taková věc stát,“ poznamenal.

Severní bílý nosorožec je ale podle Přemysla Rabase hlavně symbol, což ostatně připustil i Kindlmann. Jde o tzv. vlajkový druh, který stojí na vrcholu potravního řetězce. A pokud ho lidé dokáží zachránit, musí s ním ochránit i celý ekosystém.

Přemysl Rabas zároveň vnímá záchranu vlajkových druhů jako základ pro osvětu. „Nejen pro osvětu tady v Evropě a v Africe, ale i v cílových zemích, kde je největší spotřeba slonoviny nebo rohoviny nebo luskouních šupin. To je cesta. Nemůžeme zvířata jenom chránit, snažit se je udržet při životě, ale také přesvědčit společnost, že obchodovat s tím zbožím je fuj,“ míní.

Kritizoval přitom zejména asijské země a mezi nimi v prvé řadě tu nejbohatší. „Čína (…) povolila obchod s produkty nejvzácnějších zvířat v souvislosti s tradiční čínskou medicínou. (…) Jediné, co to může změnit, je, když bude světové mínění dostatečně hlasité. Ale i mínění v Číně,“ poukázal ředitel dvorské zoo a čerstvě zvolený senátor za Chomutov.

Na Čínu upozorňuje ostatně i Pavel Šrámek z brněnské zoologické zahrady, který se podílí na programu na záchranu želv v Indonésii. Také podle něj končí ulovená zvířata hlavně v Číně. „Je to koordinovaný ilegální lov ve velkém,“ uvedl.

Nová dohoda? Stát stejně nikdo k ochraně přírody nedonutí, upozorňuje přírodovědec

Světový ochranářský fond ve své nové zprávě vyzval fakticky k vytvoření nové dohody o ochraně přírody – podle fondu je potřeba, aby celosvětová komunita znovu a lépe definovala, jak oceňovat a chránit přírodu.

Pavel Kindlmann je však zdrženlivý. Upozornil, že ať jsou mezinárodní pravidla, jaká jsou, je těžké je vymáhat. Jako příklad uvedl kácení v Bělověžském pralese v Polsku, které sice provázely hádky mezi Bruselem a UNESCO na jedné straně a Varšavou na straně druhé, ale k ničemu nevedl.

„Máme sice hezké evropské zákony, ale implementace, prostředky, jak dosáhnout naplnění, velice pokulhávají. Neexistují prostředky, jak stát donutit chránit to, co ničí,“ podotkl.

Za zásadní považuje větší důraz na environmentální výchovu – třeba i s důrazem na to, že na hubení jiných druhů může lidstvo těžce doplatit samo. „Málokdo si uvědomuje, že tři čtvrtiny našich nejvíce prodávaných léků na lékařský předpis pochází nějakým způsobem z přírody. Valná většina současně podávaných antibiotik byla zase odvozena z hub, mikroorganismů a podobně,“ poukázal.

Zásadním sdělením environmentální výchovy by tak podle něj mělo být: „Příroda ke své existenci nepotřebuje člověka, ale člověk ke své existenci přírodu potřebuje.“