Stovky metrů pod antarktickým ledem našli vědci po vyvrtání sond desítky druhů nevšedních organismů, které se jmenují mechovci. Žily zde v naprosté izolaci zřejmě až několik tisíc let.
Vědci se provrtali do ztraceného světa pod Antarktidou. Našli tam oázu života
Antarktida je nejnehostinnější místo na Zemi, nebo tak alespoň bývá tradičně zobrazována. Pod jejím ledovým povrchem ale existují divoké a bohaté ekosystémy. Dokazuje to nový výzkum, jehož autoři se podívali do hlubin dvou set metrů pod Ekströmovým šelfovým ledovcem.
- Ekströmův šelfový ledovec leží na pobřeží princezny Marty v Zemi královny Maud.
- Poprvé byl zmapován Norsko-britsko-švédskou antarktickou expedicí v padesátých letech dvacátého století a pojmenován po Bertilu Ekströmovi, švédském strojním inženýrov, který se utopil, když se jeho pásové vozidlo 24. února 1951 zřítilo přes okraj ledovce.
- Zaujímá plochu 8700 km². Jeho tloušťka na okraji je 160 metrů a zvedá se patnáct metrů nad hladinu moře.
Čelo Ekströmova šelfového ledovce
Mořská voda tam má teplotu dva stupně pod nulou a je zcela temná. Podmínky ani vzdáleně nepřipomínají místo, které by lákalo jakékoliv formy života, a přesto zde vědci našli celkem 77 druhů živočichů, nejčastěji červů a takzvaných mechovců. Biologové tento objev popsali ve studii, která vyšla v odborném žurnálu Current Biology.
- Mechovci jsou kmen vodních prvoústých živočichů. Patří k nim asi pět tisíc žijících druhů a několikanásobně více těch fosilních.
- Jsou na první pohled podobní žahavcům, ale mají mnohem komplexnější tělní stavbu.
Výsledky jsou podle nich ohromné, mohou posloužit pro mnohem lepší pochopení toho, jak mohl život v polárních oblastech přežít, když se ochlazovalo klima. Nezvyklý je jak vysoký počet tvorů, tak i jejich rozmanitost.
Výzkum na kraji světa
Toto místo je prakticky nedostupné, dostat se pod stovky metrů šelfového ledovce „normálně“ není možné. A tak se tam vědci museli provrtat. Využili pro to speciální vrták, který vytváří otvor pomocí proudu horké vody. Do díry pak spustili kamery a další přístroje, které zachytily, jak to v ledovém ztraceném světě vypadá.
A také se jim ze dna podařilo odebrat vzorky úlomků těchto mrtvých zvířat, ty pak pomocí dnes už klasické radiokarbonové metody analyzovali. Zjistili, že nejnovější úlomky jsou zcela aktuální, ty nejstarší pocházejí z doby před asi šesti tisíci lety. A to znamená, že celou tu dobu zde musel tento izolovaný ekosystém, který se nachází nejméně tři kilometry od otevřeného moře, existovat stranou od zbytku světa.
Sladkovodní mechovec
Zdroje života
Obecně v takových extrémních podmínkách platí, že život, který se zde uchytí, se musí naučit hospodařit s nedostatkem zdrojů. A platí to i v tomto případě, zejména proto, že do antarktické oázy vůbec neproniká světlo a chybí zde tedy důležitý zdroj energie.
Základem místního životního cyklu jsou mikrobi, kteří se živí organickou i anorganickou hmotou, jež se uvolňuje z hornin nad vodou. „Z tohoto neobvyklého a poměrně rozsáhlého biotopu se můžeme naučit mnoho věcí,“ uvedli výzkumníci pro web IO9. „Mnoho antarktických druhů se dokáže vypořádat s mnohem menším množstvím potravy, než se předpokládalo. I když se polární oceány při povrchu oteplují, mohou být tyto organismy schopny přežít v hlubších a na potravu tedy chudších vodách.“
Vrtání pod antarktický led
Oázy ohrožené změnou klimatu
Vědci se ale obávají, že s tím, jak se mění antarktický led, mohly by se pod tlak dostávat i tyto izolované ekosystémy. Rozpad antarktických šelfů může vystavit i tyto oblasti vnějšímu světu, na který nejsou kvůli své tisíce let trvající izolaci ani adaptované, ani připravené.
Vůbec nejhorší je pro vědce představa, že tato unikátní místa by mohla zmizet ještě dříve, než je stihnou prostudovat – zatím se totiž podívali jen na několik metrů čtverečních těchto lokalit.