Ve vesničce Landais v jihozápadní Francii je jen málo stresu a hodně smíchu. Nechybí ani hudba a místní obyvatele lze spatřit, jak tančí, a to na kurzech i na návsi. Za úsměvy se však skrývá smutek, někteří si uvědomují, co ztratili, jiní ne. Jedinečnost Landais spočívá v tom, že všichni, kdo tu žijí, trpí Alzheimerovou chorobou. Nejstaršímu obyvateli je 102 let, nejmladšímu čtyřicet.
Janine sedí ve svém bytě s dcerou Bettinou. Její stěhování do vesnice bylo obtížné. Šestasedmdesátiletá pacientka strávila celý profesní život péčí o lidi s demencí. Nyní je sama nemocná. Trvalo jí tři měsíce, než se usadila. V těchto dnech často zapomíná, že už není pečovatelkou, a většinu času se snaží starat o své spoluobčany ve vesnici.
„Byla zamlklá, pořád sama doma. Nikam moc nechodila. Čekala na své děti a vnoučata. Dnes vede nesmírně bohatý společenský život,“ uvedla její dcera Bettina na dotaz, zda si u své matky po nastěhování nevšimla nějakých změn. „Daří se mi,“ dodává k tomu s úsměvem Janine.
Experiment, který pomůže budoucnosti
Vesnička Landais je experiment, který má ukázat, zda odstranění stresu u lidí s Alzheimerovou chorobou může pomoci zpomalit rozvoj nemoci.
Vše tu není takové, jak se zdá. Na první pohled vypadá supermarket jako každý jiný, ovšem nemá žádné pokladny. Vzpomenout si na placení za zboží může být pro lidi s demencí problém. Ale zde tento tlak odpadá.
Ve vesnické knihovně stojí dřevěný kočár, říká se mu „vlak kamkoli“. Psycholožka Nathalie Bonnetová uvnitř pořádá sezení s pacienty a ve smyčce zde hraje film o venkovské cestě. „Jde o pocit svobody,“ vysvětluje terapeutka.
„Existuje prodleva mezi skutečným životem, který zde žijí, a vzpomínkou na ten bývalý. Je to jiné místo a to v nich vyvolává chuť odejít. Vlak nabízí řešení,“ vysvětluje psycholožka. „Když jste v klidu, udržujete si každodenní dovednosti, a to je náš cíl. Čím větší pohodu cítí, tím víc si zachovávají běžné kompetence,“ dodává.
Vesnice pod dohledem vědců
První náznaky ukazují, že by tento přístup mohl fungovat. Experiment vede tým výzkumníků z univerzity v Bordeaux. V čele s profesorkou Hélène Amievaovou navštěvují Landais každých šest měsíců, aby si popovídali s obyvateli a sledovali, jak se u nich nemoc vyvíjí.
„První výsledky jsou docela slibné,“ říká Amievaová. „Dochází ke zlepšení nejen v mozku, ale i v chování,“ dodává.
U lidí s Alzheimerovou chorobou často nastanou změny v chování, zde to však není typické, což Amievaová a její tým zdokumentovali. „Působení na kvalitu života, na úzkost, na duševní zdraví je způsob, jak alespoň mírně zpomalit tempo úbytku kognitivních funkcí,“ vysvětluje.
Uznává, že tento přístup není levný. Projekt stojí přibližně sedm milionů eur (165 milionů korun) ročně a je z velké části financován státem. Obyvatelé platí roční poplatek 28 tisíc eur (662 tisíc korun), zatímco v běžnějším domově důchodců je to přibližně 20 tisíc eur (473 tisíc korun).
„Je to nákladnější. Ale pokud je to spojeno s jednoznačně lepší kvalitou života obyvatel vesnic, co chtít víc?“ uzavírá profesorka.
