V pátek brzy ráno a následně i během víkendu bude na obloze k vidění meteorický roj nazvaný Orionidy. Takzvané „padající hvězdy“ způsobuje zánik ledo-prachových částic z Halleyovy komety v zemské atmosféře.
Každoroční meteorický roj Orionid je podzimní větví stejného proudu částic, do kterého Země vstupuje i v květnu. Oba roje spojuje nejen stejná rychlost meteorů okolo 66 kilometrů za sekundu, ale také původní mateřské těleso, tedy Halleyova kometa.
„První zmínky o roji Orionid pochází z roku 1839, kdy americký astronom Edward C. Herrick vysledoval vyšší meteorickou aktivitu v první polovině října. Následující rok svá pozorování poopravil s tím, že maximum aktivity nastává mezi 8. a 25. říjnem. V roce 1864 na jeho pozorování navázal Alexander S. Herschel, který přesněji určil jak polohu místa, odkud meteory na obloze vylétají, tak frekvenci roje (okolo dvaceti meteorů za hodinu). Od té doby se o roj začala zajímat celá řada dalších astronomů, až se z Orionid stal jeden z desítky nejsledovanějších rojů v roce,“ popisuje astronom Petr Horálek.
Měsíc nebude kazit podívanou
Tazvané maximum roje nastává v pátek 21. října časně ráno, to znamená, že právě v té době by na nebi mělo být „padajících hvězd“ nejvíc. Aktivita ale bude vysoká ještě i v sobotu.
Protože uplynuly čtyři dny od novu, Měsíc nebude pozorování Orionid svým svitem rušit. Radiant, tedy místo, odkud meteory zdánlivě vylétají, se promítá do severovýchodní části souhvězdí Orionu a stoupá nad obzor v průběhu pozdních nočních hodin.
Nejlepší podmínky pro pozorování proto bývají ve druhé polovině noci a nad ránem, mezi jednou a pátou hodinou ranní. „V průběhu maxima roje se tak můžeme dočkat na tmavé obloze daleko od měst až desítky rojových meteorů za hodinu,“ doplňuje Horálek.
Aktivita roje je pozvolná, trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu, takže samotné maximum není nijak výrazné. Má tedy smysl se dívat na Orionidy i několik nocí před maximem a po něm.
- „Světelný úkaz se jmenuje meteor, způsobuje ho meteoroid, který vlétá do atmosféry. Pokud by něco dopadlo na Zemi, říkáme tomu meteorit,“ vysvětluje pojmy Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR.
Jednou za 76 let
Samotná Halleyova kometa se přibližně každých 76 let vrací ke Slunci. Poslední návrat v roce 1986 nebyl nikterak příznivý – kometa byla poměrně slabá a geometricky nevýhodně položená vůči Zemi.
Dalšího návratu se však dožijí spíš současné mladší generace. Kometa znovu přiletí ke Slunci 28. července 2061 a na severní obloze bude pozorovatelná krátce, ale velmi výrazně už v červnu toho roku. Oba zmíněné meteorické roje však kometu připomínají každý rok.
- V roce 1705 si britský matematik a královský astronom Edmond Halley všiml, že mezi 24 pozorovanými kometami mezi lety 1337-1698 mají tři z nich, konkrétně pozorované v letech 1531, 1607 a 1682, velmi podobné vlastnosti oběžné dráhy. Vypočítal, že se jedná vždy o tutéž kometu, a dokonce předpověděl i její další návrat v roce 1758. Sám se ho však už nedožil – zemřel o 16 let dříve.
