Byla to největší bitva svého věku. Na březích řeky Tollense v severním Německu se před 3300 lety proti sobě postavily tisíce mužů a žen. Střetly se zřejmě v bitvě o brod přes tuto řeku – ale o co v tomto konfliktu šlo, proč vznikl a kdo v něm pokládal životy, se neví. Rozsah sváru ale přiměl archeology k přezdívce „nultá světová válka“.
V nulté světové válce bojovali i lidé z Moravy. Vyzbrojeni nejmodernější technologií
Archeologové spekulují, že lépe vyzbrojená skupina přicházející z jihu se řeku pokusila překročit, místní se jí v tom naopak pokoušeli zabránit. Cesta zřejmě sloužila jako obchodní spojnice mezi severem a jihem, jak dokazují nedaleko odsud nalezené perly, které pocházely z oblasti Perského zálivu.
Archeologové odhadují, že kolem roku třináct set před naším letopočtem žilo v Evropě na jednom kilometru čtverečním průměrně pět osob. Jak se podařilo, aby se jich na jednom místě snažily navzájem pozabíjet asi dva až pět tisíc, zůstává dodnes archeologickou záhadou.
V mladší době bronzové (1300 až 950 let před naším letopočtem) dominoval v pohřebním ritu žeh. Území Čech se stalo součástí komplexu hornodunajských a lužických popelnicových polí (kultura lužická), území Moravy náleželo ke kulturám lužických a středodunajských popelnicových polí.
Už dříve vědci, kteří toto místo od roku 2007 intenzivně studují, popsali, že mnoho bojovníků nebylo místních a putovali sem na velké vzdálenosti. Prokázaly to jak artefakty jiných kultur, tak i DNA a další důkazy. Pozoruhodné je, že mezi válečníky byli zřejmě i obyvatelé území současných Čech, svědčí o tom například nález typické sekery.
Nový výzkum teď analyzoval desítky hrotů šípů, které se kolem Tollense našly. A také tentokrát stopy vedou mimo území severního Německa. A opět také do českých končin.
Hroty šípů z bitvy u Tollense
Smrtící hroty
Vědci vedení německým archeologem Leifem Inselmannem provedli analýzu 64 hrotů šípů nalezených na bojišti nebo v jeho okolí. Pozoruhodné je už to, že většina byla sice vyrobená z bronzu, deset bylo vytvořených ještě z pazourku – ten byl sice v té době už zastaralý, ale stále se ještě využíval. Inselmannův tým je porovnal s databází více než pěti tisíc nálezů ze střední Evropy.
Ukázalo se, že zatímco kamenné hroty jsou typické pro místní severskou dobu bronzovou, bronzové hroty šípů představují pestrou směs místních a vzdálených vzorů. To podle autorů přispívá k rostoucímu počtu důkazů o střetu mezi místními skupinami a přinejmenším jednou příchozí skupinou z jižní střední Evropy. V tomto případě konkrétně ze dvou míst: z Bavorska a z Moravy.
Pazourkový hrot šípu zabodnutý hluboko do kosti nalezený u Tollense
Zejména typ šípů označovaných jako 4C je velmi typický pro oblasti dnešní jižní Moravy, přibližně okolo Brna. Další typy šípů jsou spojené s oblastí Bavorska, ale i ještě vzdálenějšími částmi Evropy, například Slovenska a Rakouska. A to znamená, že bojovníci, kteří zabíjeli u Tollense, museli překonat vzdálenost bezmála tisíc kilometrů, tehdy jen špatně prostupnou zalesněnou a divokou krajinou.
„Moravské šípy“ jsou podle archeologů zajímavé ještě jednou vlastností: jsou technologicky pokročilejší a „brutálnější“ než ostatní, představují vylepšení šípů o zpětné háčky, jež komplikovaly vytažení zbraně z rány. Mohli být válečníci z jihu povoláni na pomoc právě proto, že měli lepší výzbroj?
Poranění nalezená na tělech mrtvých u Tollense - zobrazená na jedné kostře
Co je k tak riskantní výpravě mohlo motivovat, jakou měli slíbenou kořist a jak dopadli? Věda na nic z toho nemá zatím odpovědi a celý příběh skládá jen velmi pomalu a z maličkých dochovaných střípků.
Další důkazy o použití takových šípů pocházejí z koster nalezených na místě boje. Vědci zatím našli asi 12 500 kosterních ostatků, které patřily nejméně 150 lidem. Na některých se našly stopy, jež odpovídají právě poškození od šípů, u jedné oběti se dokonce podařilo najít šíp zabořený přímo v kosti. Pozoruhodné je, že nadprůměrně často se rány našly na zadní části těla, což naznačuje, že se mohlo jednat o střelbu do prchajících nebo ustupujících.
Šípy typu 4 se využívaly masivně na Jižní Moravě
Další podivnosti prazvláštní bitvy
Před čtyřmi lety se podařilo poprvé analyzovat genetický materiál z těl nalezených na bojišti. Výzkum tehdy popsal DNA ve čtrnácti kostrách nalezených v měkké půdě, kde se odehrála pravěká bitva. Ukázal, že všichni mrtví pocházeli ze střední Evropy, tedy oblasti, kde se dnes nachází Německo, Polsko a také Česko.
Výsledky tehdy vědce zklamaly, očekávali totiž, že najdou důkaz o středu dvou konkrétních kultur – ale vzorek byl mnohem pestřejší, což naznačuje, že se do konfliktu zapojilo více skupin. „Doufali jsme, že najdeme dvě odlišné skupiny lidí s různými etnickými kořeny, ale nevyšlo to,“ komentoval výsledky spoluautor výzkumu Joachim Burger, genetik z univerzity v Míšni.
Místo bitvy u Tollense
Naštěstí se podařilo odhalit spoustu jiných zajímavých informací, které toto zklamání vědcům vynahradily: dvě ze čtrnácti koster totiž byly ženské. A to naznačuje, že bitva mohla být něčím mnohem složitějším než jen běžným střetem dvou skupin válečníků.
