Čeští vědci se podíleli na výpočtu dráhy planetky, která v lednu při průletu atmosférou zanikla nedaleko Berlína. Oznámil to Astronomický ústav Akademie věd ČR. Ve spolkové zemi Braniborsko se na základě těchto kalkulací podařilo najít vzácné meteority.
V Německu se našly úlomky meteoritu, jehož dráhu předpověděli čeští vědci. Má mimořádné vlastnosti
V sobotu 21. ledna objevil maďarský astronom Krisztián Sárneczky na observatoři Piszkéstető malou, asi metr velkou planetku, která dostala název 2024 BX1. Informaci předal dalším vědcům z jiných částí Evropy, kteří velmi rychle spočítali, že planetka se ještě tu samou noc, zhruba tři hodiny po objevu, srazí se Zemí. Předpověděli, že zbytky tělesa dopadnou asi 50 kilometrů západně od Berlína – velmi důležitou roli přitom hráli čeští astronomové.
Takto malé planetky nemohou způsobit dopadem žádnou škodu, ale při průletu atmosférou zazáří jako jasný bolid. Jejich zbytky, meteority, pak mohou dopadnout na zem. A přesně to se i stalo.
Podle Pavla Suchana z Astronomického ústavu se jednalo o vzácnou vědeckou příležitost zkombinovat data o planetce, když se ještě pohybovala v kosmickém prostoru, s jejím chováním při průletu atmosférou a se složením meteoritů z ní pocházejících. Dosud se něco takového podařilo jenom třikrát, přičemž dvakrát byla data o bolidu velmi omezená, protože k průletu atmosférou došlo nad neobydlenými oblastmi.
Tento případ byl ale jiný. Bolid totiž naštěstí prolétl v dosahu Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd v Ondřejově. „Štěstí nám přálo i v tom, že bylo jasné počasí,“ doplňuje Suchan. Klíčová podle něj byla spolupráce vědců z celé Evropy.
„Pro přesné určení dráhy bolidu v atmosféře a původní dráhy ve Sluneční soustavě jsme použili celkem šestnáct optických záznamů, z nichž čtrnáct bylo z této naší bolidové sítě a dva videozáznamy byly z německé části sítě AllSky7. Pro určení vlastností planetky jsme navíc použili tři radiometrické a tři spektrální záznamy výhradně z Evropské bolidové sítě,“ popisuje Suchan.
Složený snímek bolidu z videozáznamu pořízeného videokamerou na stanici Frýdlant v Čechách
A kromě spolupráce byla zásadní i rychlost. „Celý jev jsme vyhodnotili velmi rychle. Už 24 hodin po tom, co se odehrál, jsme zveřejnili na internetu první zprávu a ještě týž den jsme potom na základě obdrženého modelu výškového větru od Radmily Brožkové z ČHMÚ vydali zpřesněnou oblast, kde by se měly nacházet meteority, včetně jejich rozložení podle hmotnosti,“ zdůrazňuje Suchan.
Právě to se ukázalo jako naprosto zásadní, protože všechny hlavní týmy i jednotliví úspěšní hledači meteoritů pátrali v této předpovězené oblasti poblíž obce Ribbeck.
- Meteor je světelný jev, který nastane při průletu drobného kosmického tělíska zemskou atmosférou.
- Meteorit je drobné kosmické tělísko, jehož průlet zemskou atmosférou vyvolává světelný jev nazývaný meteor.
- Meteoroid je jakýkoli objekt, který vyvolá meteor, bez ohledu na jeho velikost.
Astronomové také z pozorování bolidu odvodili, že planetka musela být výrazně menší než jeden metr, protože její hmotnost nebyla o moc větší než sto kilogramů. „Tento rozpor jsme vysvětlili tím, že se pravděpodobně jednalo o neobvyklý typ materiálu vysoce odrážejícího světlo, a na základě našich spekter jsme usoudili, že by mohl být bohatý na minerál enstatit,“ vysvětluje Suchan.
Výjimečný kosmický artefakt
Nález prvního a na pohled značně neobvyklého meteoritu nakonec ohlásil ve čtvrtek 25. ledna polský komerční hledací tým z Poznaně. V následujících dnech berlínský vědecký tým nasbíral více než dvacet malých meteoritů. Další nálezy byly hlášeny týmy a jednotlivci, kteří se do oblasti sjeli z různých zemí.
V pondělí 5. února berlínský tým popsal, o jaký meteorit se jednalo. Šlo o vzácný typ takzvaných aubritů, které jsou opravdu složeny především z enstatitu – přesně jak předpověděli čeští vědci. Vědci předpokládají (bez silnějších důkazů), že aubrity pocházejí z asi 1,5kilometrové planetky 3103 Eger – další analýza úlomků by mohla napovědět víc.
Aubrity nevypadají jako typické meteority. „Aubrity připomínají spíše šedavou žulu a skládají se hlavně z hořečnatých křemičitanů enstatitu a forsteritu,“ popisuje německý vědec Christopher Hamann, který se podílel na prvotní klasifikaci meteoritu. „Neobsahují téměř žádné železo a jejich kůra, která pokrývá meteority a která obvykle umožňuje jejich identifikaci v terénu, vypadá úplně jinak než u většiny ostatních meteoritů. Aubrity se proto v terénu obtížně detekují,“ dodává.