Objev fosilních hub v meteorickém kráteru na severu Evropy ukazuje, jak přizpůsobivé jsou tyto organismy a naznačuje, jak mění své ekosystémy.
Současná mise americké sondy Perseverance hledá na Marsu stopy života. Když astrobiologové uvažují, kde je na rudé planetě hledat, často vycházejí z nějakých analogií na Zemi. Jedním z míst, které připadá pro srovnání nejlépe, jsou impaktní krátery – obří struktury vzniklé dopady asteroidů v hlubokém pravěku. Nový výzkum ukázal, proč je tak důležité je zkoumat.
Vědcům, kteří studovali kráter Siljan, se podařilo prokázat, že v pravěku ho dokázaly kolonizovat bizarní druhy hub, které se živily metanem. Popsali to ve studii, která vyšla v odborném časopise Nature Communications Earth & Environment.
Velká siljanská záhada
Dnes je jezero Siljan oblíbenou turistickou destinací, kam Švédi jezdí rádi na dovolenou. Celá oblast vznikla před asi 365 miliony lety při katastrofickém dopadu velkého vesmírného tělesa. Kráter po nárazu má v průměru přibližně 50 kilometrů a je zřejmě největším v Evropě.
Už několik let tam proto funguje projekt hlubinných vrtů, pomocí nichž se vědci pokouší podívat nejen do hloubky pod zem, ale především do minulosti této oblasti. Teď tam mezinárodní tým našel pozoruhodné fosilní důkazy, které prokázaly schopnost hub kolonizovat zcela nehostinné prostředí.
Výzkumníci zkoumali zlom v hloubce 540 metrů v kráteru; zaznamenali tam otisky velmi jemných vláknitých struktur. Po bližším prozkoumání v laboratoři jim bylo jasné, že tato vlákna jsou ve skutečnosti zkamenělé zbytky hub. Ty v těchto hloubkách musely být schopné přežívat bez kyslíku.
Množství různých izotopů uhlíku a síry v minerálech naznačuje, že houby byly zapojeny do procesů tvorby metanu a sulfidů, přičemž je pravděpodobné, že byly v ekologických vztazích s ostatními obyvateli hlubinné biosféry – tedy s bakteriemi a archea.
Co to znamená?
Henrik Drake z Linnaeovy univerzity ve Švédsku a hlavní autor studie popsal důležitost objevu takto: „Náš objev naznačuje, že houby mohou být skvělými rozkladači organické hmoty a byly přehlíženými symbiotickými partnery pro jiné, primitivnější mikroorganismy. Tím mohly pomáhat zvýšit produkci skleníkových plynů v rozsáhlé hluboké biosféře.“
Houby s největší pravděpodobností neměly žádný přímý vztah k dopadu meteoritu. Pocházejí totiž z doby přibližně před 39 miliony let, tedy asi 300 milionů let po dopadu kosmického tělesa.
Henrik Drake dodal: „Mikroorganismy a jejich strategie přežití a schopnost kolonizace nejnepřátelštějších pozemských prostředí nás nepřestávají udivovat a překvapovat.“
