Vědci z plzeňské Fakultní nemocnice spouští studii zaměřenou na protilátkovou buněčnou imunitu, která vzniká po prodělání covidu-19. Zatím totiž podle nich údaje o protilátkové obraně neposkytují dostatek informací o tom, jak je lidský organismus proti nemoci chráněný.
Úroveň protilátek neříká, jak bude člověk chráněný proti covidu. V Plzni spouští výzkum, který má dát lepší odpověď
Výzkum covidových protilátek (zdroj: ČT24)
Ochrana proti covidu-19 ale i jiným nakažlivým nemocem se dá s nadsázkou představit jako rytíř v brnění, který se kryje za štítem a ještě se krčí za zdí. Různé druhy imunitní ochrany fungují jako různé vrstvy úkrytu – jen podle kvality jedné z nich se nedá příliš dobře určit, zda je člověk opravdu v bezpečí.
V současné době se mluví především o protilátkové ochraně, která funguje ve výše popsaném modelu jako ona zeď; i pokud je pevná, nedá se zatím pomocí současných metod poznání říci, že se za měsíc nerozdrolí. Čeští vědci by teď ale chtěli zjistit, jak odolná je a jak dobře se dá spolehnout i na další vrstvy ochrany, které jsou ještě odolnější, ale současně hůř změřitelné.
Fakultní nemocnice (FN) Plzeň proto zahájí studii zaměřenou mimo jiné na takzvanou buněčnou imunitu organismu po prodělání covidu-19. Ta by se dala přirovnat právě k brnění rytíře.
U lidí naočkovaných třetí dávkou vakcíny proti koronaviru budou vědci sledovat tři parametry – protilátky IgG, buněčnou imunitu a budou provádět takzvaný virus neutralizační test. Jedná se o test na protilátky, které přímo „ničí virus“. Tato studie bude ojedinělá nejen v českém, ale i v evropském měřítku, uvedl ředitel nemocnice Václav Šimánek.
Odborníci z Oddělení imunochemické diagnostiky Fakultní nemocnice Plzeň se systematicky zabývají stanovením protilátek proti viru SARS-CoV-2 jak po prodělaném onemocnění, tak po aplikaci očkovací látky.
První měření hladin protilátek začalo v létě 2020. Všichni pacienti byli z Domažlicka, které bylo tehdy nejvíce zasaženým okresem v Plzeňském kraji. „S tím, jak se šířilo onemocnění covid-19, narůstal zájem o stanovení protilátek i mezi zaměstnanci. Proto jsme se rozhodli pro studii, kdy jsme zaměstnancům měřili protilátky a zároveň jsme sledovali jejich hladinu vitaminu D. Možnost změření hladin protilátek jsme nabídli i široké veřejnosti a je o ni stále veliký zájem,“ řekl Šimánek.
Základní zjištění: očkování funguje
Zkušenosti se stanovením protilátek u lidí po prodělání covidu odborníci následně využili při sledování protilátek po očkování. Cílem bylo zjistit, jak dlouho očkování poskytuje ochranu a zda jsou rozdíly ve tvorbě protilátek mezi muži a ženami či podle věku.
„Zatím jsme provedli více než 13 tisíc vyšetření a ze studií vyplývá, že protilátky typu IgG přetrvávají přibližně deset až 12 měsíců po prodělaném onemocnění covid-19. Po očkování je velká individuální variabilita jak ve výši hladin, tak v době jejich přetrvávání. Lze však spolehlivě říci, že šest až deset měsíců po druhé dávce očkování je lze prokázat. V závislosti na pohlaví a věku jsou rozdíly minimální,“ uvedl náměstek nemocnice pro vědu a výzkum Ondřej Topolčan. Nižší tvorba protilátek je podle něj u obézních, u diabetiků a především u lidí s poruchou imunity.
„Abychom lépe pochopili, jak vypadá obranyschopnost organismu proti covidu-19, rozhodli jsme se rozšířit spektrum prováděných metod v naší laboratoři,“ řekl Topolčan. Jeho výzkumný tým ve spolupráci se Zdravotním ústavem v Ostravě udělal skupině padesáti lidí, u kterých byly vyšetřeny IgG protilátky, také takzvaný virus neutralizační test. Jde o protilátky, které přímo „ničí virus“. Ukázalo se, že přetrvávání těchto protilátek je minimálně stejné jako u klasických IgG protilátek. Tímto se potvrdilo, že očkování poskytuje velice dobrou ochranu, dodal vědec.
Výsledkem tohoto výzkumu by podle něj měl být více individuální přístup k očkování, který zatím není možný, protože pro něj chybí data. To znamená, například běžná zdravá populace by měla očkování proti covidu doporučené jednou za dva roky, ale pro různé druhy více zranitelných lidí by třeba bylo lepší přeočkování častější, možná jednou za čtvrt roku. Tato čísla jsou ale jen příklad, reálné údaje dodá až výsledek výzkumu.
Téma, které rozděluje
Podle Topolčana je téma měření protilátek velmi důležité, ale současně problematické. Lidé si totiž nechávají měřit jen jeden druh protilátek, to ale podle něj není důkazem, že by šlo o spolehlivou ochranu proti covidu-19. „Normálně se sledují jen protilátky typu IgG. Tento parametr je ale jen číslem a nevypovídá nic o tom, jak se organismus brání infekci a jak se umí chránit,“ uvedl.
K přesvědčivému důkazu je podle něj zapotřebí výše popsaný virus neutralizační test, který je ale velice složitý – pracuje se s živým virem, takže se musí provádět na speciálních pracovištích a navíc takový výzkum trvá velmi dlouho. „Výsledky tohoto testu jsou už ale opravdu vypovídající – říkají, zda protilátky u člověka zabíjí virus spolehlivě,“ poznamenává Topolčan. Tyto testy se používaly v první fázi covidové infekce, když se například lidé léčili plazmou s protilátkami.
„Biologickou imunitu si lze představit jako paměť organismu, která říká, že už jsem se s virem setkal a proto umím ten virus zabít. Tuto imunitu si organismus je běžně schopen udělat, ale třeba lidé s cukrovkou nebo selháním ledvin mají mnohem méně možností si tuto imunitu vytvořit, proto je u nich tato obrana snížená. Protilátková imunita s časem klesá, buněčná přetrvává obecně dvakrát až třikrát déle. Neznamená to, že si člověk řekne, že počká s očkováním, ale právě to, že dodrží termín, který je správně vypočítaný,“ vysvětluje vědec.
Mnoho lidí se chce rozhodnout, zda jít na očkování, až po absolvování testu na protilátky. To je podle Topolčana ale u covidu nevhodné, výsledky testů totiž moc neprozradí.
„Je to zcela nesprávné. Protilátky se tvoří vysloveně individuálně, každý tvoří jinou hodnotu. A je také rozdílné odbourávání protilátek: dva lidé budou mít dané protilátky na stejné hodnotě, třeba kolem tisíce. Jednomu to ale za měsíc poklesne třeba na dvě stovky, druhému to ale třeba klesne jen na devět set. A to se z jedné hodnoty získané v testu nedá předpovědět,“ doplňuje Topolčan. „Jsem z hodnoty protilátek schopný říct jen to, že právě teď je daný člověk nějak chráněný, ale nejsem z toho schopný predikovat vůbec nic o budoucnosti.“
Shoda na hodnotě protilátek podle něj do jisté míry možná je, ale problém spočívá v tom, že existuje mnoho druhů testů a metod zjišťování protilátek – a každá dává jiné výsledky. Navíc je mnoho podtříd protilátek IgG, každá podtřída je jiná. Například ve Švýcarsku, kde se protilátky uznávají na stejné úrovni jako očkování nebo prodělání nemoci, mají už vytvořené přesné metodiky, které zahrnují konkrétní hodnoty, možné typy testů, ale také dobu, po jakou je možné protilátky uznávat – ta je ale podle Topolčana jen omezená na dva až tři měsíce.