„Podle nosa poznáš kosa,“ říká staré české přísloví. Nová studie ukazuje, že je hodně pravdivé. Nos prozrazuje o člověku víc, než se tušilo.
Proč mají lidé tak odlišné nosy? Je tvar a velikost nosu jen záležitostí genů, anebo mohou fungovat také jako nástroj v adaptaci na klima nebo jiné podnebné podmínky? Nebo je snad „architektura nosu“ čistě dílem náhody a žádný hlubší evoluční smysl nemá? Na tyto otázky hledá věda odpověď již desítky let – nos je z hlediska evoluce jedním z nejpozoruhodnějších orgánů v lidském těle.
- Mluvený projev člověka vzniká především díky rezonanci v oblasti hrdla a nosu. Hlas sice vychází z hrtanu, ale není to ještě výsledný zvuk. Jeho plnost je formována tím, jak je zvuk zpracován nad hrtanem, tedy v hrdle a v nose. Když při nachlazení „mluvíme nosem“, jde o důsledek ztráty nosní rezonance – kvůli otoku pak zvuk zní jinak.
Nově zveřejněná studie, na níž pracoval mezinárodní vědecký tým, měla popsat, jaký je vliv prostředí na podobu lidského nosu. Její autoři srovnávali velikost nozder u velkého vzorku populace se třemi hodnotami v místech, kde tito lidé žijí: s absolutní vlhkostí, relativní vlhkostí a teplotou. Našli velmi silný vztah mezi velikostí nozder a teplotou a absolutní vlhkostí – nikoliv s relativní vlhkostí.
Nos jako znak klimatické adaptace
Vědci se domnívají, že některé charakteristické znaky nosu, například právě velikost nosních dírek, by mohly být ukázkou adaptace na klima. Nezpochybňují však, že by nos nemohl mít i další významy – v poslední době se mluví hodně o jeho roli v sexuálním výběru.
Výzkumníci vycházeli z toho, že jednou z hlavních rolí nosu je ohřívat (anebo ochlazovat) vzduch přicházející z vnějšího prostředí na tělesnou teplotu, než se dostane do dolních cest dýchacích. Současně ho také zvlhčuje, hrtanu a plícím totiž suchý vzduch nesvědčí – při dýchání ústy se to neděje. Další rolí nosu je čištění vzduchu: řasinky na povrchu nosní tkáně zachycují většinu nečistot, jako jsou alergeny, nečistoty nebo prachové částice. Zůstávají v hlenu, který pak putuje z nosu ven, anebo do žaludku – ten je schopen se s těmito nečistotami vypořádat výrazně účinněji než citlivé plíce.
Vědci se domnívají, že rozdíly v geometrii nosu mohou být silně ovlivňovány právě konkrétními podnebnými podmínkami; adaptace na různé druhy klimatu se může projevovat právě v rozdílech velikosti a tvaru nosu. Zásadní zřejmě je, zda nos častěji vzduch ohřívá, anebo ochlazuje.
Uložit
