Pohyb v rytmu hudby je zdánlivě velmi snadný a pro většinu lidí zcela přirozený. Neuvědomují si ale, o jak náročnou činnost spojenou s dokonalou koordinací těla, mysli i mozku se jedná. Nový výzkum ukázal, jaké skupiny genů jsou do této aktivity zapojeny – vysvětluje tím i to, proč existují lidé, kteří nejsou schopni naučit se ani ty nejprostější taneční kroky.
Tancování máme v genech. Vědci zjistili, ve kterých
„Jádrem a základem lidské hudebnosti je poklepávání, tleskání a tanec v synchronizaci s rytmem,“ vysvětluje doktorka Reyna Gordonová, která výzkum vedla. Na Vanderbilt Genetics Institute provedli analýzu lidského genomu zaměřenou právě na hudebnost, rytmus a tanec.
Výsledky, které vyšly vodborném časopise Nature Human Behaviour, jsou první komplexní analýzou tohoto fenoménu v rámci celého genomu. Mezinárodní tým se v něm pokusil navíc zjistit, jak muzikálnost souvisí s dalšími vlastnostmi člověka, potažmo s jeho zdravím.
Tato studie identifikovala 69 genetických variant spojených se synchronizací rytmu – tedy se schopností pohybovat se v rytmu hudby. Mnoho z těchto variant se nachází v genech nebo v jejich blízkosti, které se podílejí na nervových funkcích a raném vývoji mozku. „Rytmus není ovlivňován pouze jedním genem, je ovlivňován mnoha stovkami genů,“ řekla Gordonová.
Výzkum také zjistil, že se synchronizací rytmu souvisejí genetické i další biologické rytmy, jako je třeba chůze, dýchání, nebo dokonce takzvané cirkadiánní vzorce spojené se střídaním dne a noci a adaptací na tyto pravidelné změny.
Tyto výsledky zdůrazňují vztahy mezi rytmem a zdravím a vědcům poprvé umožnily nahlédnout do toho, jak biologie ovlivňuje něco tak kulturně osobitého a složitého, jako je hudba, tanec a vlohy pro ně.
Autoři studie zdůrazňují, že v tom kromě genů nepochybně hraje významnou roli také vliv prostředí a že genetika vysvětluje taneční a hudební schopnosti jen částečně. Složitost a propojenost těchto možných genetických vlivů na rytmické schopnosti lze teď studovat konečně na dostatečně velkém počtu lidí, kteří se této studie zúčastnili. V tomto případě totiž byly ve studii použity údaje od více než šesti set tisíc účastníků výzkumu.
Rytmus hraje roli i u Parkinsonovy nemoci
„Zpracování hudebního rytmu má zajímavé vazby na další aspekty poznávání včetně zpracování řeči a hraje klíčovou roli v pozitivním vlivu hudby na některé neurologické poruchy, včetně vlivu na chůzi u Parkinsonovy choroby,“ uvedl profesor psychologie na Tuftsově univerzitě Aniruddh D. Patel, jenž se sám na studii nepodílel.
„Využití takto rozsáhlého souboru dat umožňuje vědcům získat spoustu informací o biologii a evolučních základech hudebnosti. V posledních letech došlo k nárůstu neurovědeckých a evolučních výzkumů o zpracování rytmu, tahle nová studie posouvá biologické studium zpracování rytmu na novou úroveň,“ dodal.