Stromy dokážou pro své přežití udělat více, než si vědci dosud mysleli. Například buky si umějí udržovat v půdě dostatečné množství živin. Při výzkumu vědci také zjistili, že pokud žijí různé druhy stromů pospolu, dokážou prostředí přizpůsobovat ke společnému prospěchu. Je to další z mnoha argumentů, proč jsou odolnější lesy smíšené na rozdíl od monokulturních.
Stromy si umí aktivně přizpůsobovat své okolí. Zvyšují si tak šance přežít
Jak stromy fungují ve vztahu ke svému prostředí a jak jsou schopné ho samy ovlivňovat, je klíčové pro vytváření nových lesů. Ty by měly lépe odolávat klimatické změně.
„Ukázalo se, že každá dřevina si specificky upravuje půdní prostředí tak, jak jí to nejvíce vyhovuje. Buk si udržuje vysoký obsah živin v půdě, naopak smrk má půdu pod svou korunou nejchudší. Rostou-li tyto dřeviny pospolu, vytvářejí variabilní půdní prostředí a tím dokážou společně čelit měnícím se podmínkám mnohem lépe, než když jsou pěstovány jednotlivě v monokulturách,“ vysvětlil Filip Oulehle z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR – CzechGlobe a České geologické služby, který výzkum vedl.
Lesy v Evropě si prošly peklem
Vědci se zaměřili na výzkum ve středoevropských lesích, které nejenže čelí klimatické změně, tedy změně vnějších podmínek, ale zároveň půlstoletí čelily kyselým dešťům a ukládání síry do půdy, která se tak stávala kyselejší.
„Izotopově jsme analyzovali více než 1700 letokruhových segmentů buku, smrku a jedle, abychom mohli studovat, jak stromy regulují příjem oxidu uhličitého fotosyntézou a zároveň nakolik je tento proces ovlivněný ztrátou vody výparem z listů,“ uvedl Oulehle. Poměr dvou základních životních procesů rostlin, tedy fotosyntézy a transpirace, zanechává otisk v izotopech uhlíku ve dřevě.
Výsledky ukázaly, že některé stromy se dokáží adaptovat velmi dobře, jiné v tom tak dobré nejsou. Zatímco fyziologii jedlí velmi negativně ovlivnily kyselé deště, buk si dokázal udržet optimální fyziologické fungování. Po ústupu kyselých dešťů se zlepšila fyziologie všech stromů, ale v místech, kde je stále nedostatek vápníku v půdě, který snižuje kyselost, jsou stromy stresované. Stromy v těchto místech více regulují dýchání (transpiraci), což znamená, že strom více šetří vodou. „Když pak přijde sucho, strom už se s ním nemusí dokázat vyrovnat,“ řekl Oulehle.
Je tedy zřejmé, že lesy v lokalitách s kyselou půdou jsou více ohrožené klimatickou změnou, která přináší déletrvající a intenzivnější epizody sucha.
Kyselé deště byly ve střední Evropě běžné ve druhé polovině minulého století. Šlo o důsledek vypouštění spalin z tepelných elektráren. V Česku byly symbolem této doby zničené lesy v Krušných horách, ale například i v Jizerských horách. Postupné odsiřování elektráren spalujících uhlí nastalo v Československu ve velké míře až po roce 1989.
Hrozby i naděje
Pro obnovu a život lesů, především v těchto oblastech, tak nyní může být rizikem plánované masivní spalování dřevní štěpky. Vápník je totiž důležitou živinou, která má vliv na zdraví stromů, a zároveň je koncentrován v biomase stromů.
„Pravidelné odnímání při těžbě dlouhodobě vede k ochuzování lesů o tento důležitý prvek. Toto riziko je ještě akutnější v současnosti, kdy se uvažuje o intenzivní těžbě nejen kmenů, ale dokonce celých stromů pro energetické účely. Spalováním stromů v teplárnách a elektrárnách budeme dále zhoršovat kvalitu půdního prostředí v lesích,“ řekl Oulehle.
