Jednou z nejčastějších překážek, jimž mužský hrdina čelí na své cestě ke smysluplnému konci svého příběhu, není drak ani jiná lítá bestie. Je to krásná žena označovaná jako femme fatale. Právě tento archetyp teď vědci prozkoumali.
Helena Trójská, Dalila, Lucrezia Borgia nebo celá řada „Bond girls“ – dějiny i mýty jsou plné příběhů o ženách označovaných jako femme fatale. Svádějí muže, kladou hrdinům na cestě nástrahy, nebo je dokonce lákají na smrt. Pro muže pak takové setkání většinou končí špatně, mnohdy právě i smrtí. Podle nové studie je tento archetyp přítomný téměř univerzálně.
Výzkumníci prozkoumali příběhy z 84 kultur a společností celého světa a pátrali po stejném, opakujícím se motivu. Hledali muže, kteří museli zaplatit vysokou cenu za to, že se setkali s neznámou, atraktivní, ale nebezpečnou ženou. Našli ho v 94 procentech společností, jež analyzovali.
Všechny příběhy spojovalo ještě něco, a to jejich poselství. Fungovaly a fungují jakou poučná vyprávění, která mají sloužit jako varování pro muže. Varování před riziky, která vyplývají ze vztahu s neznámou přitažlivou ženou – jde přitom spíše o hrozbu navázání hlubší emocionální vazby než pouhé sexuální touhy.
Kořeny starověkých příběhů
O existenci tohoto ženského archetypu se ví samozřejmě už dlouho, tento výzkum ale popsal, jak zásadně rozšířený je a jak moc kultur ho zahrnulo do svého rámce.
Vědci pochopitelně diskutují i o tom, jakou roli hrají femme fatale v těchto příbězích a jaká jsou morální poselství těchto sdílených vyprávění. Populární filozofický pohled tvrdí, že jde o výsledek nerovných společností, kterým dominovali muži – příběhy by pak byly utvářené tak, aby udržovaly ženy pod kontrolou. Existují ale také další pohledy: příběhy o svůdnicích by mohly odrážet to, jak lidé reagují na rizika a přitažlivost. Nešlo tedy o nějakou formu manipulace, ale o přirozenou reakci na okolnosti.
Právě na tuto otázku se pokoušela odpovědět i tato nová studie. Vědci rozdělili příběhy do dvou skupin, podle toho, jestli byly společnosti, kde vznikaly, spíše rovnostářské, nebo takzvaně komplexní – tedy s velkými rozdíly v bohatství a moci. Zjistili, že tyto příběhy existují téměř ve všech rovnostářských i komplexních společnostech. Výzkum tedy naznačuje, že nejde jen o příběh vytvořený mocnými společnostmi za účelem ovládání žen – je to všeobecně lidské téma, které se táhne napříč kulturami.
Studie tedy zpochybňuje obecně přijímaný předpoklad a naznačuje, že tyto příběhy nejsou motivované obavami před „pouhou“ sexuální touhou muže vůči překrásné a nebezpečné ženě. V drtivé většině příběhů, v 89 procentech, totiž muži hledali u těchto svůdných krasavic dlouhodobý vztah nebo hluboké emocionální pouto, a dokonce i manželství.
Co spojuje různé femme fatale
Studie se nevěnuje jen hrdinům a dopadům na ně, ale také samotným svůdnicím. Ty jsou vykreslovány až stereotypně: vždy mladé, vždy fyzicky atraktivní. Tyto vlastnosti podle autorů zjevně fungují jako přirozené signály, které jsou lidé evolučně naprogramováni vnímat a oceňovat.
Studie ukazuje, že příběhy o femme fatale jsou kulturními reakcemi na prastaré problémy ve vztazích, v nichž jeden z partnerů téměř vždy miluje více než ten druhý. Obavy spojené s přitažlivostí, důvěrou a zlomeným srdcem nejsou moderním vynálezem ani znakem nějakého konkrétního typu společnosti; proto se objevují všude.
Výsledky výzkumu mohou podle autorů otevřít širší diskusi o tom, jak příběhy, s nimiž vyrůstáme, formují naše úvahy o sexu, lásce nebo důvěře. Autoři neřešili moderní zpodobnění tohoto archetypu, ale je to podle nich nesmírně důležité téma, které může moderní společnost ovlivňovat podobně silně jako jeho zpodobnění v homérských mýtech nebo Starém zákoně.
