Jak je možné, že se dravci s tak drobnými mozky dokážou tak skvěle orientovat při vysokých rychlostech? Sokoli stěhovaví totiž využívají jednoduchý, nenáročný a přitom přesný navigační systém.
Mezioborový tým vědců z Oxfordu popsal, jakým způsobem řídí sokoli stěhovaví svůj let v maximální rychlosti až 300 kilometrů za hodinu, když útočí na kořist. Orientovat se tak rychle by mělo být prakticky nemožné – sokoli si tedy vyvinuli důmyslnou strategii, která připomíná trik těch nejmodernějších řízených raket.
Dříve se vědci domnívali, že se sokoli v letu řídí jen prostými geometrickými pravidly. Nové poznatky však ukazují na něco nového. A navíc jsou tak matematicky jasné, že by se daly využít pro vylepšení bojových dronů určených pro likvidaci jiných létajících dronů, tvrdí autoři výzkumu.
Sokoli využívají navigační metodu, která je vlastně jednoduchá: útočník (ať už je to pták, dron nebo raketa) nemusí znát informace o rychlosti ani vzdálenosti cíle – vystačí si jen s tím, jak se otáčí výhled útočníka na cíl. U ptáků je tento systém optimalizovaný na nižší rychlosti než u raket, právě proto by se podle oxfordských vědců daly poznatky z něj využít u dronů. Ty dosahují podobných rychlostí jako ptáci.
Výzkum financovalo americké letectvo a vyšel v odborném časopise PNAS. Je jedinečný v tom, že vysvětluje schopnosti predátorů lovit – a týká se to dravců ve vzduchu, ve vodě i na souši.
Hlavním autorem práce je zoolog Graham Taylor. „Sokoli jsou klasičtí vzdušní predátoři, jejich strategie je založená na obratnosti a rychlosti. Zkoumali jsme pomocí GPS senzorů a videokamer, jak tito draví ptáci pronásledují kořist, která si nepřeje být ulovena. Podobnost s řízenými střelami byla víc než nápadná. Dalším krokem tohoto výzkumu bude jeho aplikace na dron, který se bude řídit zrakem – a bude sledovat a pronásledovat jiné drony na místech, kde nemají co dělat, například na letištích, ve věznicích nebo v jiných bezletových zónách,“ popsal deníku Guardian.
Jak se zkoumá sokol
Oxfordští vědci využili miniaturní přistroje GPS, které připevnili sokolům na tělo. Pak ptáky vypustili na návnady, které jim buď hodil sokolník, anebo je za sebou táhly létající drony. Výsledky z množství pokusů pak vložili do matematického modelu a vytvořili simulaci, pomocí níž popsali dynamiku lovícího ptáka.
Současně pomocí miniaturních kamer na těle sokolů získali další fakta o tom, jak se ptáci v rychlosti navigují. Také tyto údaje potvrdily, že všechny útoky sokolů se řídí zákonem známým jako Pro-Nav (také PN). Jde o stejný zákon, který využívají řízené střely, jež se orientují pomocí vizuální navigace.
