Vědci se posledních padesát let pokouší vysvětlit, proč se samičky kolibříků po snesení vajec barevně mění. Teď konečně pochopili, proč to dělají; zbarvení funguje to jako odpuzovač na samečky, kteří jim brání v normálním životě.
Samičky kolibříků se vydávají za samečky, aby unikly obtěžování
Vědci se poslední půlstoletí spoléhali na teorii pohlavního výběru, aby vysvětlili, proč má tolik ptačích samečků tak pošetilé znaky, jako jsou dlouhá paví pera nebo zářivě modré hlavy, říká výzkumník na Washingtonské univerzitě Jay Falk, který publikoval studii o zbarvení kolibříků v odborném časopise Current Biology.
Tyto teorie se ale mohou rozpadnout, pokud jsou aplikovány na ptačí samičky, u kterých se vyvinuly evoluční výhody nesouvisející s hledáním partnera pro rozmnožování. „Samičky soutěží v mnoha různých souvislostech, ale jen některé z nich mají co dočinění se soupeřením o partnery,“ uvádí bioložka Kimberly Rosvallová z Indianské univerzity v Bloomingtonu, která se na Falkově výzkumu nepodílela.
Kolibříci bělokrcí váží asi tolik jako několik amerických centů a samci dorůstají délky ruličky od toaletního papíru. Tito ptáci jsou také pozéři, často se chlubí svým ocasem a dělají salta vzad, aby se předvedli.
Proč samičky vyměňují kabáty
Různé zbarvení jejich samiček je ale dlouhodobou záhadou. Falk se v roce 2015 vydal do panamského města Gamboa, jednoho z jejich nejvíce přístupných útočišť, aby zjistil, proč se samičky podobají samečkům.
Poté, co určil pohlaví 401 ptáků, kteří navštívili krmítka rozmístěná po městě a v nedalekém lese, zjistil, že přibližně 28 procent všech samiček se podobá modrým samečkům. Jako samci nejprve vypadali všichni mladí ptáci, ale většina samic se během dospívání zbarvila do tlumeně zelené.
Objev dospívajících samiček se ale neslučoval s teorií pohlavního výběru. „Byly nádherně zdobené, i když je vůbec nezajímali samečci,“ uvádí Falk, kterého zajímalo, jak budou kolibříci reagovat na zelené a výrazně modře zbarvené ptáky. Na krmítka proto umístil vycpané a různě zbarvené kolibříky.
Předpokládal, že kdyby hrál roli pohlavní výběr, samečci budou preferovat okázale modré samičky. Samečci ale projevili jasný zájem o zelené samičky a na ně zaměřovali i své agresivní chování. Experiment odpovídal i záběrům, které nasbíral ve volné přírodě. Kolibříci na nich pronásledovali do zelena zbarvené samičky desetkrát častěji než ty modré.
Maskování a potrava
Modrohlavé samičky si zjevně užívaly více osobního prostoru, ale mělo to i jiné výhody? Falk sledoval chování obou typů samiček pomocí implantovaných sledovacích čipů, aby to zjistil.
Ukázalo se, že když dospělá samička kolibříka bělokrkého snese vejce, sameček kolibříka, který hrál rovnocennou roli při početí, není nikde k nalezení. Když se mládě vylíhne, krmí ho samička sama vyvráceným jídlem ze svého dlouhého zobáku – ale současně čelí neustálému obtěžování.
Zatímco tlumeně zelené samičky přilétají ke květinám, aby usrkávaly nektar, agresivní samečci s okázale modrou hlavou je pronásledují, narážejí do nich a klovou je. Některé samičky kolibříka bělokrkého proto zelený háv vymění za modré peří a vypadají v podstatě stejně jako samečci.
Analýza osmaosmdesáti tisíc návštěv krmítek totiž ukázala, že modré samičky je navštěvovaly častěji a na delší dobu než zelené. Zdá se proto, že hnacím motorem samičího zbarvení je v případě kolibříků bělokrkých jídlo. Samičky s modrou hlavou se krmí déle a nejsou tolik pronásledovány – to je požehnání pro ptáky, kteří mají rychlejší metabolismus než kdokoliv jiný.
Otázka, jak si některé samičky ponechají modré zbarvení, zůstává záhadou. Falk doufá, že se mu podaří záhadu za mechanismem výměny peří vyřešit.