Když ubývá opylovačů, pokoušejí se tomu rostliny přizpůsobit. A místo toho, aby spoléhaly na včely, čmeláky a motýly, začínají se stále více opylovat samy. Podle nové studie to má značné důsledky.
Rostliny se pokoušejí adaptovat na hmyzí apokalypsu. Mění své rozmnožování
Svět prochází hmyzí apokalypsou. Globální populace hmyzu mizí nebývalou rychlostí, zmenšuje se o dvě procenta kusů za rok, odhadují nové vědecké výzkumy. Klesá i druhová pestrost. Od průmyslové revoluce mohlo vymřít až půl milionu druhů, varují ekologové.
Příčinou je kombinace klimatických změn, používání pesticidů a ztráty životního prostředí a dalších člověkem způsobených problémů. Hmyz se ocitl pod evolučním tlakem, jemuž se ty šťastnější druhy, které už nevyhynuly, pokoušejí přizpůsobovat. A má to i dopady na ostatní druhy.
Popsali to teď vědci ve Francii, kteří v odborném žurnálu New Phytologist ukázali, že rostliny se pokoušejí změnit. Tím, že se začínají opylovávat samy. Přecházejí tedy stále rychleji na takzvanou samosprašnost neboli autogamii.
Rostliny se pokoušejí přežít
Vědci se zaměřili na divoké violky rolní rostoucí dnes a v minulosti, konkrétně mezi lety 1992 až 2001. Ty znovu vypěstovali ze semen, jež byla uložená do biologických bank před třiceti lety. Aby mohli porovnat obě populace, provedli populačně genetickou analýzu, měřili fyzické znaky rostlin a nakonec je nabídli čmelákům, aby zjistili, kterým květům dávají přednost.
Na základě této analýzy vědci zjistili, že u dnešních violek se samosprašnost zvýšila o 27 procent. Současně se změnily i fyzicky: jsou menší, produkují méně nektaru a jsou proto pro hmyzí opylovače méně atraktivní ve srovnání s violkami vypěstovanými ze semen ze dvacátého století.
Violka rolní
Hranice adaptace
Výsledky mohou vypadat pozitivně. Rostliny se mohou rychle přizpůsobit přítomnosti menšího počtu hmyzu. Podle autorů je tento výklad ale příliš zjednodušený. Ve skutečnosti totiž tato adaptace způsobuje zpětnovazební proces – něco, čemu se lidově říká „začarovaný kruh“.
Tím, že se rostliny přizpůsobují, se stávají pro hmyz méně atraktivní – a ten z nich pak nemůže získávat energii. To znamená, že vlastnost směřující k samoplození „by mohla naopak úbytek hmyzu ještě zhoršit,“ konstatují autoři výzkumu.
Další důsledky se mohou projevit i u rostlin. Protože se nemění geny s jinými exempláři, nedochází k takové variabilitě, k „vylepšování“ rostliny, mohou se u nich proto více hromadit nevhodné mutace a virová onemocnění.
