Jak psi, tak vlci jsou vybavení mechanismem, který jim umožňuje poznat, když je někdo podvádí. A současně se z toho umí poučit – pokud je někdo podrazí, odmítají s ním spolupracovat. Autoři studie, kteří tento fenomén popsali, věří, že schopnost rozpoznat spravedlnost se vyvinula právě u zvířat žijících ve smečkách.
Etologové již dříve popsali, že psi jsou schopní rozpoznat, jestli je vůči nim někdo nespravedlivý, zejména když je někdo srovnává s jinými psy. Doposud ale netušili, kde se tato dovednost u psů vzala, ani jak přesně funguje.
Proto se vědci z vídeňské univerzity rozhodli prozkoumat ho podrobně jak u psů, tak u jejich genetických příbuzných – vlků.
Vlci a psi jsou si stále velmi podobní
Testovali vždy dvojici psů a vlků v několika sériích experimentů. V prvním psy naučili mačkat tlačítko tlapkou – když to zvíře udělalo, dostalo odměnu v podobě jeho oblíbené pochutiny. Psi přitom byli v oddělených klecích, ale viděli na sebe.
Když vědci jednoho ze psů přestali odměňovat, zatímco druhému odměnu dále dávali, po nějaké době neodměňovaný pes přestal spolupracovat. Stejné výsledky vědci pozorovali také u vlků, podobná u nich byla i doba, po které přestali reagovat na nabídku zmáčknout tlačítko.
V druhé sérii experimentů byl scénář velmi podobný – jen místo žádné odměny vědci dávali jednomu ze psů/vlků horší odměnu, přestože uspěli stejně dobře jako druhý pes. Výsledek pokusu byl stejný jako u prvního experimentu: nespravedlivě odměňovaní psi i vlci přestali reagovat a dalších pokusů se odmítli zúčastnit.
Vědcům to prozradilo, že psi jsou schopní vnímat i nespravedlnost – „ukázalo nám to fakt, že umí rozlišovat mezi spravedlivou a nespravedlivou odměnou,“ vysvětluje spoluautorka práce Friederike Rangeová. „Odmítali spolupracovat s trenérem, protože odměnu pro druhého pokládali za nespravedlivě vysokou, i když oni sami nějakou dostali.“
Máme to v genech
Výsledky tohoto pokusu ukazují, že psi patří do velmi malé skupiny zvířat, která takovou schopnost mají – zatím v ní byli jen primáti. Shodou okolností byl tento týden zveřejněn jiný výzkum, který zkoumal krkavce, a prokázal, že také oni rozlišují nespravedlnost. Primáti jsou při těchto pokusech zdaleka nejvíce emocionální; je známý například pokus s malpami kapucínskými, kdy opice, kterou vědec delší dobu takto nespravedlivě trestal menšími odměnami, začala tyto odměny (konkrétně drobné nezralé banány) po výzkumníkovi vztekle házet.
Pro naše poznání zvířat i samotného člověka je tento experiment značně důležitý; ukazuje totiž, že smysl pro spravedlnost není u člověka žádný sociální konstrukt, ale něco, co máme „zapsané v genech“ a co je naší zcela přirozenou součástí. Tento instinkt pro spravedlnost se zřejmě vyvinul v dobách, kdy naši prapředkové žili v tlupách, kde bylo třeba odměňovat členy takové skupiny za spolupráci.
