Podle nového výzkumu se u psů vyvinuly svaly kolem očí především proto, aby se jim lépe komunikovalo s lidmi. Psi se tím liší od vlků, kteří takovou schopnost nemají. Výsledky práce vyšly v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Nový výzkum srovnával anatomii i chování psů a vlků. Vyplývá z něj, že se psí anatomie ve tváři změnila proto, aby zvířata snadněji a účinněji komunikovala s lidmi.
Vědci popsali, že svaly ve tvářích psů i vlků jsou úplně stejné – s výjimkou malé oblasti nad očima. Psi tam mají drobný sval, který jim umožňuje pohybovat obočím. Vlci nic takového neumí, psi ho ovládají dokonale.
Podle autorů výzkumu to naznačuje, že právě tento pohyb je nějakým způsobem důležitý pro komunikaci s lidmi: když pes pohne tímto svalem, vypadá to, že má větší oči. A to lidem připomíná jejich děti, které jsou také typické výrazně velkýma očima. A současně tento výraz připomíná lidskou tvář, když je smutná. V lidech tedy pohled spouští kaskádu silných emocí.
Sval, který vznikl až s člověkem
Hlavní autorkou byla Juliane Kaminskiová, podle níž jsou důkazy jasné: „U psů se vyvinul tento sval poté, co byli domestikováni.“ Vědci si tuto hypotézu ověřili, když sledovali chování psů i vlků v blízkosti člověka – psi začali poblíž člověka už po dvou minutách tento sval zapojovat, a „zvětšovali tak své oči“.
Autoři práce dodávají: „Náš výzkum naznačuje, že výrazy v psí tváři mohou být důsledkem nevědomé lidské preference, která ovlivňovala výběr psů v průběhu domestikace. Když psi tento pohyb dělají, vzniká u člověka silný pocit touhy dívat se na ně. A to dávalo psům, kteří pohybují svaly u očí častěji, výhodu nad ostatními – a podporovalo to, aby se psí oči dědily napříč generacemi.“
Už dřívější výzkum profesorky Kaminské prokázal, že psi pohybují očima častěji, pokud si myslí, že se na ně lidé dívají. „Tento pohyb je ve vztahu člověk-pes nesmírně důležitý, protože může vyvolávat ze strany člověka starostlivou odezvu, ale také u lidí vyvolává iluzi komunikace na podobné úrovni jako s jiným člověkem,“ vysvětluje vědkyně.
Tento rys se vědcům podařilo odhalit u všech druhů psů – jedinou výjimkou byl sibiřský husky, což je jedno z nejarchaičtějších psích plemen.
