Předkové člověka v Africe se před přibližně 900 tisíci lety ocitli na hranici vyhynutí. Podle nové studie čínských vědců bylo v této době na planetě jen asi 1280 jedinců a přibližně tolik jich pak žilo po dobu dalších asi 117 tisíc let. Teprve pak se předkům dnešních lidí začalo dařit o něco lépe.
„Zhruba 98,7 procenta předků člověka zmizelo,“ vysvětluje Haipeng Li, populační genetik z Univerzity Čínské akademie věd v Pekingu, který se podílel na vedení studie. Podle něj vědce už delší dobu znepokojovalo, že v době mezi asi 960 tisíci až 650 tisíci lety byla ve fosilních záznamech jakási díra. A nový objev by to mohl vysvětlit.
Nick Ashton, archeolog z Britského muzea v Londýně, který studii komentoval pro odborný žurnál Nature, věří, že je to možné. Malou velikost populace by podle něj vysvětlovalo, že se tehdy lidstvo stáhlo do jedné lokalizované oblasti, kde se udržela skupina, která se od ostatních lišila tím, že vynikala sociální soudržností.
Stopy v moderní DNA
Pokroky v sekvenování genomu zlepšily znalosti o velikosti populací v období po vzniku moderního člověka a vědci vyvinuli metodiku, která jim umožnila doplnit podrobnosti i o dřívějších lidských předcích.
Serena Tucciová, antropoložka z Yaleovy univerzity, říká, že taková práce byla velmi potřebná. „O populační dynamice raných lidských předků toho stále víme velmi málo, a to z několika důvodů, včetně metodických omezení a obtíží při získávání dat o starobylé DNA ze starých exemplářů rodu Homo,“ doplňuje.
Nová metoda umožnila rekonstruovat populační změny v pravěku na základě genetických dat současných lidí. Díky konstrukci komplexního rodokmenu genů mohl tým s větší přesností zkoumat jemnější větve a identifikovat významné evoluční události. Tato technika „obrátila pozornost na období před 800 tisíci až jedním milionem let, v němž je toho spousta neznámého,“ vysvětluje Stanley Ambrose, antropolog z University of Illinois.
Toto období bylo součástí přechodu mezi raným a středním pleistocénem. Jednalo se o dobu drastických klimatických změn, kdy se ledovcové cykly prodloužily a současně zintenzivnily. V Africe to vedlo k dlouhým obdobím sucha.
Haipeng Li tvrdí, že měnící se klima mohlo vyhladit lidské předky a přitom donutit vzniknout nové lidské druhy. Ty se nakonec mohly vyvinout v posledního společného předka moderních lidí a našich vymřelých příbuzných, denisovanů a neandrtálců.
Přibližně před 813 tisíci lety se populace pravěkých lidí začala opět zvětšovat. Jak se našim předkům podařilo přežít a co jim umožnilo znovu prosperovat, zůstává ale nadále nejasné, vysvětlují autoři článku.
Tato doba musela mít nutně zásadní vliv na genetickou rozmanitost člověka, protože právě v té době vznikla spousta důležitých rysů moderního člověka, jako je například velikost mozku. Antropologové odhadují, že tehdy došlo ke ztrátě až dvou třetin genetické rozmanitosti. „Představuje to klíčové období evoluce člověka. Je třeba zodpovědět mnoho důležitých otázek,“ dodávají autoři výzkumu.
