V listopadu 1978 zamířila na oběžnou dráhu první československá družice Magion 1, určená pro výzkum nízkofrekvenčních elektromagnetických jevů v magnetosféře a ionosféře. Satelit jen o málo větší než videorekordér a vážící patnáct kilogramů sloužil vědcům téměř tři roky, zanikl přesně před čtyřiceti lety, 10. září 1981.
Československo se díky Magionu stalo patnáctou zemí světa, která vyslala do vesmíru svou družici, ačkoliv už dříve ale létaly na oběžné dráze sovětské stroje s československým vybavením. Cílem té skutečně domácí družice bylo měřit vlastnosti plazmatu v magnetosféře a ionosféře - podle toho dostala jméno Magion. Dalším úkolem bylo studium vlivu Slunce na toto prostředí.
„Byla určena k příjmu hvizdů, což jsou přírodní signály, které vznikají při výboji blesku na jižní polokouli. Postupem doby, než se po magnetické silokřivce dostanou k nám, se signál zdeformuje. Podle toho se dá zjistit, kudy se signál šířil,“ popsal smysl družice její hlavní konstruktér Jaroslav Vojta v pořadu Hyde Park Civilizace.
„Hvizdy putují kolem země magnetosférou. Podstatou měření bylo měření signálů na subdružici i na hlavní družici – to byl světový unikát. Dají se tak rozlišit časové a prostorové signály,“ dodal.
„Byl to unikátní experiment,“ potvrzuje inženýr Pavel Tříska, který už v roce 1973 s Jaroslavem Vojtou návrh této družice nakreslil. „Měření ze dvou těles, jejichž vzdálenosti přesně známe a které se od sebe vzdalují na desítky a stovky kilometrů, dosud nikdo neuskutečnil.“
Obě družice zaznamenávaly údaje o magnetosféře a vědci na Zemi přitom sledovali i vzdálenosti a dráhy obou těles, čímž zjišťovali i prostorovou strukturu určitých procesů. Souběžná měření dvou (a více) družic byla později využita i u dalších magionů.
Družice Magion se stala ve své době tak populární, že podle ní pojmenovali i televizní pořad.
Pozlacená krabice od bot
Magion 1 měl tvar kvádru o rozměrech 30krát 30 krát 16 centimetrů, hmotnost 15 kilogramů a na povrchu solární panely. Byl pozlacený, protože při zkouškách ve speciální komoře v Rusku se jeho původní hliníkový povrch ukázal jako nevyhovující.
Do vesmíru byl vynesen současně se sovětskou družicí Interkosmos 18 a poznatky o prostorovém rozložení plazmových vln v ionosféře posílal až do září 1981, kdy shořel v atmosféře. Ohledně přesného data jeho konce panují nejasnosti: tradičně se uvádí 10. září světového času, ale bylo to určitě až 11. září našeho času.
Mezitím se čeští a slovenští vědci podíleli třeba na vybavení sond Vega 1 a 2, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu (1984), nebo sond Fobos, jež v roce 1988 zamířily k Marsovu měsíci Phobos.
V září 1989 byl na oběžnou dráhu vyslán Magion 2 a v prosinci 1991 pak Magion 3. Tyto družice už měly tvar dvacetišestihranu, z něhož vystupovaly antény a tyče s čidly přístrojů umístěných uvnitř, a vážily něco přes padesát kilogramů. Obě tělesa už neměla jen pasivně měřit okolí, ale prováděla i aktivní experimenty v ionosféře a magnetosféře.
