V listopadu 1978 zamířila na oběžnou dráhu první československá družice Magion 1, určená pro výzkum nízkofrekvenčních elektromagnetických jevů v magnetosféře a ionosféře. Satelit jen o málo větší než videorekordér a vážící patnáct kilogramů sloužil vědcům téměř tři roky, zanikl přesně před čtyřiceti lety, 10. září 1981.
Před čtyřiceti lety shořel Magion 1, první československá družice
Hyde Park Civilizace o Magionu (zdroj: ČT24)
Československo se díky Magionu stalo patnáctou zemí světa, která vyslala do vesmíru svou družici, ačkoliv už dříve ale létaly na oběžné dráze sovětské stroje s československým vybavením. Cílem té skutečně domácí družice bylo měřit vlastnosti plazmatu v magnetosféře a ionosféře - podle toho dostala jméno Magion. Dalším úkolem bylo studium vlivu Slunce na toto prostředí.
„Byla určena k příjmu hvizdů, což jsou přírodní signály, které vznikají při výboji blesku na jižní polokouli. Postupem doby, než se po magnetické silokřivce dostanou k nám, se signál zdeformuje. Podle toho se dá zjistit, kudy se signál šířil,“ popsal smysl družice její hlavní konstruktér Jaroslav Vojta v pořadu Hyde Park Civilizace.
„Hvizdy putují kolem země magnetosférou. Podstatou měření bylo měření signálů na subdružici i na hlavní družici – to byl světový unikát. Dají se tak rozlišit časové a prostorové signály,“ dodal.
„Byl to unikátní experiment,“ potvrzuje inženýr Pavel Tříska, který už v roce 1973 s Jaroslavem Vojtou návrh této družice nakreslil. „Měření ze dvou těles, jejichž vzdálenosti přesně známe a které se od sebe vzdalují na desítky a stovky kilometrů, dosud nikdo neuskutečnil.“
Obě družice zaznamenávaly údaje o magnetosféře a vědci na Zemi přitom sledovali i vzdálenosti a dráhy obou těles, čímž zjišťovali i prostorovou strukturu určitých procesů. Souběžná měření dvou (a více) družic byla později využita i u dalších magionů.
Družice Magion se stala ve své době tak populární, že podle ní pojmenovali i televizní pořad.
Pozlacená krabice od bot
Magion 1 měl tvar kvádru o rozměrech 30krát 30 krát 16 centimetrů, hmotnost 15 kilogramů a na povrchu solární panely. Byl pozlacený, protože při zkouškách ve speciální komoře v Rusku se jeho původní hliníkový povrch ukázal jako nevyhovující.
Do vesmíru byl vynesen současně se sovětskou družicí Interkosmos 18 a poznatky o prostorovém rozložení plazmových vln v ionosféře posílal až do září 1981, kdy shořel v atmosféře. Ohledně přesného data jeho konce panují nejasnosti: tradičně se uvádí 10. září světového času, ale bylo to určitě až 11. září našeho času.
Mezitím se čeští a slovenští vědci podíleli třeba na vybavení sond Vega 1 a 2, které zkoumaly Venuši a Halleyovu kometu (1984), nebo sond Fobos, jež v roce 1988 zamířily k Marsovu měsíci Phobos.
V září 1989 byl na oběžnou dráhu vyslán Magion 2 a v prosinci 1991 pak Magion 3. Tyto družice už měly tvar dvacetišestihranu, z něhož vystupovaly antény a tyče s čidly přístrojů umístěných uvnitř, a vážily něco přes padesát kilogramů. Obě tělesa už neměla jen pasivně měřit okolí, ale prováděla i aktivní experimenty v ionosféře a magnetosféře.