Mezi trojici nejtragičtějších katastrof svého druhu v poválečné Evropě patří série lavin, které před sedmdesáti lety zasypaly obec Blons v západním cípu Rakouska nedaleko lichtenštejnských hranic. Vyžádala si nejméně 57 lidských životů. Zničení vesnice s několika stovkami obyvatel ale bylo jen jednou, byť nejtragičtější, epizodou lavinového týdne, během kterého ve druhé nejmenší spolkové zemi Vorarlbersko zemřelo celkem přes sto lidí.
Před 70 lety sestoupila do rakouských údolí bílá smrt. Série lavin za sebou nechala stovku mrtvých
Podzim roku 1953 byl v Rakousku výjimečně teplý a suchý. Až do Vánoc spadlo jen pár vloček. Pak sice pořádně nasněžilo, ale až do třetiny ledna potom panovaly holomrazy. Změna přišla 9. ledna 1954.
Silné a vlhké proudění zasáhlo rakouské Alpy od severozápadu. Na vodu bohatý oceánský vzduch přinesl během pouhých dvou dní do Vorarlberska dva metry sněhu. Sníh ale padal dál, i když se začalo rychle oteplovat. Na studenou pokrývku tak začal nasedat těžký a o něco teplejší sníh. Lidé, kteří horám alespoň trošku rozumějí, už tušili, že se může blížit katastrofa.
Právě tyto podmínky jsou totiž ideální pro vznik lavin. Těžká hmota nového sněhu se zkrátka na umrzlém podkladu neudrží a stačí pak jen drobnější impuls a uvolní se. Výsledkem je lavina.
První přišla 11. ledna kolem desáté ráno. Masa sněhu zasáhla východní část vesnice Blons. Pod ní zůstalo přes osm desítek lidí, většina z nich v domech nebo ve stodolách. Z nich zemřelo 34, pětatřicátou oběť si vyžádala druhá lavina, která se utrhla téhož dne odpoledne.
Jenže ani to nebyl konec tragického dne. V devět večer totiž přišla ještě další velká lavina, která mířila na centrum obce, která se stále ještě vzpamatovávala z dopolední hrůzy. Pod sněhem tentokrát zůstalo 43 lidí, mezi nimi bylo šestnáct z těch, které zasypala už ranní lavina a jimž se podařilo ze sněhového objetí dostat. Ta večerní připravila o život dvaadvacet lidí.
V Blonsu sníh zasypal třetinu domů. Následky jsou dobře vidět v údajích o sčítání lidu: mezi roky 1951 a 1961 v obci ubylo 35 procent obyvatel.
O lavinách zprvu nikdo netušil
Kombinace výše popsaných podmínek navíc způsobila, že se sníh uvolňoval i jinde. V širším okolí Blonsu bylo obětí víc než dvakrát tolik. Během tragických lednových dnů postihlo Vorarlbersko nejméně třináct větších lavin, které si celkem vyžádaly 125 životů zdejších obyvatel, kteří se nedočkali pomoci.
Nešlo o lidskou chybu, ale opět o důsledek sesuvů sněhu. Ty totiž přerušily telefonní vedení a záchranáři se o tragédii dozvěděli až den poté, co se odehrála. A živel pak zpomalil jejich příjezd, takže do vesnice dorazili až 13. ledna.
Pak se sice rychle rozběhla rozsáhlá mezinárodní akce, do které se zapojili i záchranáři z Německa, Švýcarska nebo Spojených států, ale bylo už pozdě, víc než šedesát hodin pod sněhem totiž nikdo nepřežil.
Pozdější vyšetřování ukázalo, že samotný náraz laviny sice většina lidí přežila, později se ale buď udusila, nebo podlehla zraněním, než se k nim záchranáři dostali.
Tragédie vedla k moderní ochraně
Co do počtu obětí zůstává tragédie v Blons i po sedmdesáti letech třetí nejhorší lavinou v poválečné Evropě. Vůbec nejvíc životů (88) si v srpnu 1965 vyžádala lavina v údolí Saas Fee u švýcarské přehrady Mattmark, v dubnu 1970 pak lavina, jež zavalila dětské sanatorium ve francouzském Plateau d'Assy, zabila 74 lidí.
Ještě mnohem horší ale byly laviny za první světové války. V bojích v letech 1915 a 1916 za takzvané bílé války způsobily smrt tisíců vojáků obou stran. Utrhávat je pomáhaly nejen přírodní podmínky, ale také střelba z děl, která narušovala vrstvy sněhu.
Laviny v rakouském Blons v roce 1954 znamenaly vznik moderní ochrany v Alpách. Vzhledem k velkému dopadu těchto a dalších lavin v Rakousku byla zavedena opatření na ochranu obce Blons před možným nebezpečím v budoucnu. Od té doby se počet lavin katastrofického druhu v Rakousku i v Evropě výrazně snížil.
Studie o lavinách z Blons pomohly zlepšit znalosti a pochopení lavinových cyklů v Rakousku, což následně přispělo k účinnějšímu předpovídání.