Španělský šlechtic a conquistador Hernán Cortés získal dobyvatelské zkušenosti už počátkem 16. století na Kubě. Smutné proslulosti dosáhl ale až později na území Mexika, kde poprvé přistál v březnu 1519. Dvouleté dobývání aztécké říše, během něhož vedle zbraní hubily domorodce po milionech rovněž neštovice, skončilo 13. srpna 1521 pádem hlavního města Tenochtitlánu. Výsledky Cortésova tažení proti Aztékům položily základy koloniální moci Španělů ve střední Americe na dalších tři sta let.
Před 500 roky vstoupil do Tenochtitlánu anděl smrti. Padlo město, říše i celá civilizace
Cortés se narodil v roce 1485 ve španělském Medellínu. Vystudoval práva a již od roku 1504 žil na ostrově Hispaniola, první evropské kolonii v Novém světě, kde se zúčastnil několika výprav proti domorodcům.
V roce 1511 pomohl guvernérovi Diegovi Velázquezovi s obsazováním Kuby a byl za to jmenován starostou města Santiago de Cuba. Poté, co byl objeven poloostrov Yucatán, vydal se na toto území Cortés s výpravou čítající 11 lodí a 4. března 1519 přistál u mexických břehů a dobyl město Tabasco. Od místních obyvatel se dozvěděl o Montezumovi II., vládci velké říše Aztéků sahající od Atlantiku až k Pacifiku.
Do centra Montezumovy říše se Cortésovo vojsko vydalo v srpnu 1519, po šarvátkách s Aztéky dobylo území Tlaxcaly a Choluly. V listopadu již Španělé stáli spolu s tlaskalskými indiány před branami hlavního města Tenochtitlán, kde žilo na 300 tisíc lidí.
Montezuma II. uvítal Cortése bohatými dary, ale udělal fatální chybu, když ho vpustil do města a ubytoval ve svém paláci. Španělé byli fascinovaní velikostí města, jeho výstavností i čistotou, což povzbudilo jejich touhu po moci a bohatství.
„Nepřijel jsem do Ameriky, abych ryl zemi jako nějaký sedlák, přijel jsem, abych získal zlato,“ hlásal muž, jehož Aztékové zprvu považovali za boha Quetzalcoatla a hostili jej tehdy exkluzivním nápojem – čokoládou.
Model chrámové části Tenochtitlánu
Velel a dobyl
Cortésovi se podařilo lstí Montezumu II. zajmout a jeho nejbližší spolupracovníky upálit. Poražený aztécký vládce pak byl donucen uznat nadvládu Španělska a přísahat věrnost španělskému králi Karlovi V.
Cortés se ale musel na jaře 1520 bránit trestné výpravě, kterou proti němu vyslal jeho dřívější spojenec Velázquez. V době Cortésovy nepřítomnosti vypuklo v Tenochtitlánu povstání, při kterém byl v červnu 1520 Montezuma II. zabit. Podle nejběžnější verze, která se opírá o španělské zdroje, byl vládce Aztéků ukamenován svými lidmi pobouřenými tím, že ustoupil Španělům, podle jiných zdrojů jej zabili samotní dobyvatelé.
Původní obyvatelstvo na území říše v době dobývání španělskými vojsky decimovala také epidemie neštovic. Na ni zemřelo podle odhadů asi osm ze zhruba 22 milionů domorodců. Následně udeřila další krvácivá nemoc domorodého původu, podle vědců zřejmě druh salmonely.
Dobytí Tenochtitlanu, obraz neznámého autora
Cortés ztratil značnou část svého vojska, výzbroje i získaného majetku a byl donucen z hlavního města uprchnout. V Tlaxcale se mu však podařilo doplnit a znovu zformovat bojeschopnou armádu, takže v srpnu 1521 Tenochtitlán opětovně dobyl a svrhnul nového panovníka Cuauhtémoce.
Vzestup říší
Španělský vojevůdce pak dal Tenochtitlán zbořit a na jeho místě postavil základ dnešního Mexico City, nejlidnatějšího města Severní Ameriky. Nechal si také vystavět palác, ze kterého vládl, byl totiž králem Karlem V. jmenován guvernérem Nového Španělska. „Své“ území Cortés trvale opustil v roce 1541. Zemřel ve Španělsku o šest let později prakticky bez prostředků na zánět pohrudnice.
Tenochtitlan po dobytí a před ním, obraz Roberta Cueva Del Río
Španělsko se ale na Novém světě usadilo už navždy – poté, co po staletích pominul jeho vliv politický, uchovává si dodnes spojení kulturní.