Počátky čínské kosmické éry sahají až do poloviny 50. let minulého století. Tehdy se po vypovězení z USA do vlasti vrátil Čchien Süe-sen, uznávaný odborník v letectví a v oblasti raketového pohonu, který se stal tvůrcem čínských mezikontinentálních raket. Stojí také za prvním programem čínských pilotovaných letů.
Před 50 lety vstoupila Čína do „vesmírného klubu“. Od té doby dobyla Měsíc a stala se kosmickou velmocí
První čínská družice Tung-fang-chung 1 (Východ je rudý) byla na oběžnou dráhu Země vystřelena 24. dubna 1970 a Čína se tak stala po SSSR, USA, Francii a Japonsku pátou zemí, která vyslala svůj satelit na oběžnou dráhu za pomoci vlastní techniky.
Mezi kosmické velmoci se Čína zařadila v říjnu 2003, kdy jako třetí země světa po Rusku a USA vyslala do vesmíru svou vlastní kosmickou loď s lidskou posádkou. O deset let později se Čína stala po USA a Rusku třetí zemí světa, která dopravila svůj stroj i na Měsíc.
Další rozvoj čínského vesmírného programu nastal v devadesátých letech. Tehdy, roku 1992, navrhl Šanghajský úřad pro astronautiku program pilotovaných letů do vesmíru; vláda jej pod označením Projekt 921 schválila roku 1993.
Od roku 1994 začala Čína spolupracovat s Ruskem na vývoji kosmické lodě Šen-čou (Božská loď) a také verze nosné rakety CZ. V Pekingu zároveň ve stejním roce začala výstavba „vesmírného města“ inspirovaného ruským vzorem, Pekingského velicího a kontrolního střediska (BACC).
První Číňan v kosmu
Na konci dvacátého století se Čína rozhodla, že nastal čas, aby se do kosmu podíval její první zástupce. V listopadu 1999 vyslala na oběžnou dráhu kolem Země svůj první vesmírný modul bez posádky. Stroj Šen-čou podobný americkému raketoplánu strávil na oběžné dráze kolem planety 21 hodin a oblétl ji čtrnáctkrát.
Od dva roky později, v lednu 2001, vynesla nosná raketa Čchang-čeng-2F (Dlouhý pochod) do vesmíru loď Šen-čou 2 s opicí, psem, králíkem a hady na palubě.
Dalším krokem bylo dopravení figuríny člověka – to se povedlo 1. dubna 2002, kdy na oběžnou dráhu Země kosmická loď Šen-čou 3 vynesla figurínu tchajkonauta (tímto výrazem pro astronauta či kosmonauta se pak začali čínští cestovatelé do kosmu označovat). Kromě něj byla na palubě také slepičí vejce, z nichž se později v laboratoři vylíhla zdravá kuřata.
Přelomem se stal říjen roku 2003, kdy Čína poslala do vesmíru svou první pilotovanou raketu; na palubě lodi Šen-čou 5 byl tehdy 38letý tchajkonaut Jang Li-wej, který čtrnáctkrát obletěl Zemi a po 21 hodinách na ní přistál. Čína se tak stala po Rusku a USA třetí zemí na světě, která do vesmíru vyslala svou vlastní kosmickou loď s lidskou posádkou.
I další programy pilotovaných letů byly úspěšné – například už roku 2008 Čaj Č'-kang jako první čínský tchajkonaut v historii vystoupil z vesmírné lodi Šen-čou 7 zhruba na 13 minut do volného prostoru.
K Měsíci a ještě dál
Pro Čínu to ale neznamenalo konec snah. Naopak, úspěch lidské mise dokázal, že země má dostatečné kapacity na to, aby v dobývání vesmíru soupeřila i s těmi nejsilnějšími hráči. A tak si kosmický program předsevzal další, ještě ambicioznější cíle – Čína upřela svůj pohled k Měsíci, který byl ostatními velmocemi v podstatě ignorován.
V říjnu 2007 země vypustila první měsíční sondu Čchang-e 1 pojmenovanou podle bohyně Měsíce z čínské mytologie. Na oběžnou dráhu Měsíce dorazila družice 5. listopadu 2007, o dva roky později svou misi ukončila řízeným nárazem do měsíčního povrchu – během té doby získala spoustu důležitých snímků našeho přirozeného satelitu a provedla řadu důležitých měření.
Pokračováním čínského měsíčního dobrodružství se stala mise Nefritového králíka – tak se jmenovalo robotické vozítko, které roku 2013 na Měsíc dopravil modul Čchang-e 3. Čína se tak stala po USA a Rusku třetí zemí, která na Měsíc dopravila svůj stroj. Šlo také o první měkké přistání na Měsíci od roku 1976, kdy tam dorazila sovětská sonda Luna 24.
Dosavadním vyvrcholením čínského měsíčního programu byla sonda Čchang-e 4, která před rokem úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce. Stalo se tak poprvé v historii letů do vesmíru. Sonda dosedla poblíž jižního pólu Měsíce v kráteru Von Kármán, což má pro Číňany i symbolický význam, neboť americký aerodynamik maďarského původu Theodor von Kármán, po kterém je kráter pojmenován, byl učitelem zakladatele čínského vesmírného programu Čchien Süe-sena. Na palubě sondy byly přístroje ke geologickému průzkumu a k biologickým experimentům.
Trvalá přítomnost ve vesmíru pomáhá vědě
Čína by chtěla po vzoru USA a Ruska udržet trvalou přítomnost v kosmu – to ale nejde bez obyvatelné vesmírné stanice. Už v září 2011 země vypustila na oběžnou dráhu první, zkušební modul Tchien-kung 1 v rámci programu budoucí vlastní vesmírné stanice Tchien-kung (Nebeský palác). O měsíc později Peking vypustil na oběžnou dráhu nepilotovanou vesmírnou loď Šen-čou 8, která se s modulem úspěšně spojila. Projekt Nebeského paláce Čína i nadále rozvíjí.
Kromě něj ale na oběžné dráze provozuje i řadu dalších projektů, ať už vojenských, nebo vědeckých. Před třemi roky například jako první na světě vypustila satelit vybavený kvantovou kryptografickou technologií, která umožňuje lepší ochranu před hackery a odposloucháváním. Družice byla pojmenována Mo-c' na počest čínského filozofa z 5. století př. n. l.
Ve stejné době uvedla do provozu největší teleskop na světě určený k výzkumu vesmíru. Zařízení FAST s talířovou anténou o průměru 500 metrů bylo vybudováno během pěti let v provincii Kuej-čou na jihozápadě země.
