Peking – Čína se stala po Spojených státech a Rusku třetí zemí světa, která dobyla Měsíc. Na jeho povrch dosedl modul Čchang-e 3 s lunárním robotickým vozítkem Nefritový králík. Modul odstartoval ze Země před necelými dvěma týdny. Pojmenován byl po mytické čínské bohyni Měsíce. Jde o první měkké přistání na Měsíci od 70. let minulého století.
Peking hlásí první měkké přistání na Měsíci od roku 1976, kdy tam dorazila sovětská sonda Luna 24. Modul přistál ve 14:12 SEČ v oblasti zvané Duhová zátoka. V tu chvíli zazněl v řídícím středisku v Pekingu velký potlesk. Robotický rover z modulu vyjede zhruba osm hodin po přistání. „Čína sice misi označovala za velmi riskantní, byla si ale natolik jistá, že dokonce zveřejnila přímý televizní přenos z přistání. Nakonec jí to vyšlo a na Měsíci už je symbolická čínská vlajka,“ okomentoval čínský úspěch odborník na kosmonautiku Tomáš Přibyl.
PODÍVEJTE SE
Nefritový králík bude povrch Měsíce zkoumat až čtvrt roku
Zlatavé měsíční vozítko je schopno zdolat třicetistupňové stoupání a pohybovat se rychlostí 200 metrů za hodinu. Šestikolový stroj je vybaven mimo jiné sadou fotografických přístrojů a dvěma mechanickými rameny, s jejichž pomocí může vyvrtávat vzorky lunární půdy. Energie získávaná prostřednictvím solárních panelů by měla vozítku vystačit alespoň k tříměsíčnímu zkoumání povrchu Měsíce.
V internetovém hlasování, jehož se zúčastnilo 3,4 milionu lidí, bylo vozítko nazváno Jü-tchu, tedy „Nefritový králík“. V dávných čínských mýtech tento králík žije na Měsíci jako společník nesmrtelné měsíční bohyně Čchang-e. Po ní byly pojmenovány i předchozí dvě sondy, které Čína k souputníku Země vyslala. Čínský mýtus o nefritovém králíkovi je prý odvozen od obrysů, které jsou patrné na povrchu Měsíce a podle některých pozorovatelů připomínají toto zvíře.
Mateřská sonda má na Měsíci pracovat celý rok. „Je to poměrně dlouhá doba, podmínky na Měsíci jsou drsné, je to velká výzva,“ konstatoval Přibyl.
První čínský kosmonaut na Měsíci? Možná už za pár let
Dobývání Měsíce je dalším krokem ambiciózního čínského vesmírného programu. „Čína je po celém světě označována za kopírovače. Co se ale týká lunárního programu, tady neměli od koho opisovat nebo nakupovat. Vyrobila celou řadu nových technologií. Čína se tak vydává svou vlastní cestou, nejde o vesmírnou velmoc druhé kategorie – výrazně se posiluje její pozice,“ míní Přibyl.
Po někdejším Sovětském svazu a po Spojených státech se v roce 2003 stala Čína teprve třetí zemí, která dokázala vlastními silami vynést na oběžnou dráhu kolem Země člověka. Kolem roku 2017 se chystá vypustit k Měsíci sondu, jež by měla dopravit na Zemi vzorky měsíčních hornin. Celý projekt je přípravou na vyslání prvního čínského kosmonauta na Měsíc, což Peking plánuje zhruba na rok 2020.
Svá vozítka na Měsíc dopravili zatím jen Rusové a Američané
Lunochod 1 (1970)
Historicky první vozidlo, které se lidem podařilo umístit na některém vesmírném tělese. Na Měsíc ho dopravila sovětská sonda Luna 17 v listopadu 1970. Osmikolový, ze Země řízený stroj získával energii z akumulátorů dobíjených solárními panely. Během mrazivé měsíční noci vozítko udržovalo potřebnou vnitřní teplotu pomocí rozpadu radioaktivního polonia. Lunochod 1 pracoval po dobu 322 pozemských dnů. Během této doby najezdil zhruba 10,5 kilometru, pořídil přes 20 tisíc fotek a 206 panoramatických záběrů ve vysokém rozlišení. Pomocí spektrometru provedl 25 analýz měsíční půdy a na více než pěti stech místech zkoumal mechanické vlastnosti povrchu. Významný byl i test s odrážením laserového paprsku, který umožnil přesná měření vzdálenosti mezi Měsícem a Zemí. Ačkoliv je Lunochod 1 již dávno nefunkční, vědě slouží dodnes; někdy je využíván jako reflektor laserových paprsků vyslaných ze Země.
Modular Equipment Transporter (1971)
Prvním vozidlem Američanů na Měsíci byl ručně tažený dvoukolák. V únoru 1971 ho používala posádka Apolla 14 k přepravě vybavení na delší vzdálenost. „Rikša“, jak se skládací kárce přezdívalo, se příliš neosvědčila. Další americké mise proto už byly vybaveny čtyřkolovými vozidly s elektrickým pohonem.
Lunar Roving Vehicle (1971-1972)
Pokud nepočítáme ruční kárku z Apolla 14, pak Američané dovezli na Měsíc celkem tři vozítka. Jejich oficiální název zněl Lunar Roving Vehicle a na Měsíc je dopravily sondy Apollo 15, 16 a 17 v letech 1971 a 1972. Čtyřkolovým otevřeným vozidlům se pro jejich vzhled přezdívalo „měsíční buginy“. Sloužily k převozu jednoho či dvou astronautů a vědeckého vybavení. Ačkoliv jim baterie umožňovaly dojezd v řádu desítek kilometrů, směly rovery jezdit pouze tak daleko od přistávacího modulu, aby mohli astronauté v případě poruchy dojít zpět pěšky. Ve výbavě roverů byly televizní kamery, ovládané na dálku ze Země. Operační středisko NASA mělo díky nim lepší přehled o činnosti astronautů a podařilo se mu natočit i unikátní snímky odletu posledních lidí z Měsíce.
Lunochod 2 (1973)
Vylepšenou verzi Lunochodu dopravila na Měsíc sonda Luna 21 v lednu 1973. Během čtyřměsíční mise urazilo vozidlo zhruba 37 kilometrů. Jeho činnost předčasně ukončila nehoda, při níž stroj zajel do jednoho z kráterů. Během vyprošťovacího manévru se na horní část Lunochodu dostalo malé množství měsíčního prachu, který snížil účinnost chladicího systému. Druhý den kvůli tomu stoupla vnitřní teplota nad přípustnou mez a Lunochod se navždy odmlčel. I tak odvedl velké množství práce. Pořídil přes 80 tisíc fotek a 86 panoramatických záběrů. Kromě toho provedl nejméně 740 mechanických testů půdy a umožnil změřit vzdálenost Země - Měsíc s přesností na decimetry. Zkušenosti získané při vývoji Lunochodu Rusové později využili při likvidaci následků výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl. S odklízením trosek vypomáhali i dva dálkově ovládaní roboti STR-1, vyrobení podle vzoru měsíčních vozítek.
