Během posledního půlstoletí se objem vody v otevřeném oceánu, která neobsahuje téměř žádný kyslík, zvětšil čtyřnásobně. V pobřežních vodách je situace ještě horší – tam se taková místa zvětšila za stejnou dobu desetinásobně. Vědci očekávají, že množství kyslíku se bude ve světových oceánech snižovat s tím, jak se Země bude dále oteplovat.
Konstatuje to tým oceánografů ze Scrippsova oceánografického institutu ve studii, která vyšla v prestižním vědeckém časopise Science.
„Kyslík je pro život v oceánu zásadní,“ uvedla Denise Breitburgová, která tento výzkum vedla. „Úbytek kyslíku je jeden z nejhorších dopadů lidské aktivity na životní prostředí na Zemi.“
Dopady to podle ní ale nebude mít jen na život v oceánu, ale také na ekonomické aktivity člověka: „Znamená to obrovské ztráty pro služby, které jsou založené na rekreaci a turistickém ruchu, jako jsou hotely, restaurace, ale i taxikáři a všechno další,“ popisuje oceánoložka.
OSN proti globálnímu problému
Studie pochází od vědců z nové skupiny GO2NE neboli Global Ocean Oxygen Network, která byla vytvořena Oceánografickou komisí OSN teprve roku 2016. Jedná se o první práci, která se tomuto fenoménu věnuje, analyzuje jeho příčiny a predikuje jeho důsledky. Vědci také navrhují, co dělat, aby zůstaly pozemské oceány zdravé a úrodné.
„Přibližně polovina kyslíku na Zemi pochází z oceánu,“ popsal výkonný tajemník této komise Vladimir Rjabinin. „Ale kombinace efektů, jako je změna klimatu nebo přemíra živin, které se dostávají do moří, vysoce zvyšují množství takzvaných mrtvých zón jak na otevřeném moři, tak i v pobřežních vodách, kde už je mnohdy kyslíku tak málo, že neumožňuje život mořských zvířat.“
Takovými oblastmi jsou například Chesapeakská zátoka nebo části Mexického zálivu v USA; tam je množství kyslíku ve vodě tak malé, že když se do tamních vod dostanou zvířata, řada z nich umírá. Tím, že se ryby takovým místům logicky vyhýbají, zmenšují se jim dostupné ekosystémy a mají méně zdrojů – jsou tak také zranitelnější útoky predátorů.
Vědci ale zmiňují i další na první pohled méně patrné důsledky úbytku kyslíku v oceánech: „I menší úbytek kyslíku může zpomalovat růst zvířat, což způsobuje jednak neschopnost dosáhnout reprodukčního věku, ale také to vede k častějším nemocem.“
„Mrtvé zóny“ nejsou zcela mrtvé, v oceánech se najde řada organismů, které v takových místech prosperují – život se nakonec vždy přizpůsobí. Ale vede to k omezování biodiverzity a snižuje to stabilitu takových oblastí, což bude mít v důsledku nejhorší dopad na člověka, který je ekonomicky využívá.
Co s tím má společného změna klimatu?
Změna klimatu je zásadním faktorem při ubývání kyslíku v oceánu. Tím, že se ohřívá voda u hladiny, je pro kyslík obtížnější dostat se k mořskému dnu. A tím, že se oceán stává teplejším, obsahuje méně kyslíku. V pobřežních vodách tento problém ještě více zhoršují živiny, které se sem dostávají řekami z polí a měst. Na první pohled se zdá, že by větší množství živin mělo přírodě pomáhat, ve skutečnosti je to ale jinak.
Těmito živinami se živí především mořské řasy a sinice, které ale při svém odumírání odebírají ze svého okolí kyslík. Ten se pak z jejich těl uvolňuje nikoliv do moře, ale do atmosféry. Současně platí, že v teplejší vodě potřebují více kyslíku i zvířata, která v ní žijí, problém se tedy ještě více zhoršuje. Nicméně řada rybářských podniků z toho může krátkodobě profitovat – více živin stimuluje růst ryb, které se také ve vodě s menším množstvím kyslíku lépe loví. Dlouhodobě ale i tyto podniky na změnu podle autorů studie doplatí.
Existuje řešení?
Vědci tvrdí, že proti tomuto problému je potřeba postupovat na třech koordinovaných frontách.
- Je třeba vyřešit příčiny – množství živin, které se dostávají do oceánů i klimatickou změnu: pomůže dodržet závěry Pařížské klimatické dohody a také budovat více čističek.
- Musí se lépe chránit zranitelné a ohrožené formy mořského života: pomůže zřizování speciálních zón, kde bude omezen, nebo dokonce úplně zakázán rybolov. Zvířata se tu mohou volně množit a pak se rozšiřovat dále.
- Je třeba studovat detailně tento problém a neustále pečlivě monitorovat úroveň kyslíku na všech místech oceánu.
„Jedná se o problém, který můžeme vyřešit,“ uvádí vědci. „Zpomalit klimatické změny vyžaduje globální snahu, ale pomoci mohou i lokální akce“.
