Přívalu plastového odpadu neunikl ani nejhlubší kout světových oceánů: bezmála 11 kilometrů hluboký Marianský příkop. Na základě nedávno zveřejněné studie týmu japonských vědců to napsal magazín National Geographic. Badatelé tvrdí, že plastový odpad je všudypřítomný i více než 6000 metrů pod hladinou.
Závěry vychází z fotografií a videí pořízených za uplynulých třicet let dálkově ovládanými hlubokomořskými přístroji v rámci projektu japonských oceánografů, který mapuje přítomnost odpadu v hlubinách. Materiály zachycené při několika tisícovkách ponorů byly zpřístupněny k veřejnému užití loni na jaře.
„Z 5010 ponorů v databázi bylo zaznamenáno 3425 člověkem vyrobených předmětů. Přes 33 procent odpadu tvořily makroplasty, z nichž 89 procent byly výrobky určené na jedno použití, a tyto poměry v hloubkách větších než 6000 metrů ještě narostly na 52, resp. 92 procent. Hloubkovým rekordem byla plastová taška v 10 898 metrech pod hladinou v Marianském příkopu,“ uvádějí autoři výzkumu. Všechny tyto předměty jsou zaznamenány, většinou i s jejich fotografiemi nebo videem ve veřejně přístupné databázi JAMSTEC.
Data podle vědců ukazují, že dopad suchozemských aktivit člověka už se rozšířil i do nejtemnějších hlubin oceánu v oblastech vzdálených více než tisíc kilometrů od pevniny. Také se zjistilo, že kusy plastů běžně přicházejí do kontaktu s mořskými organismy, když se například namotávají na živočichy. Hlubokomořské organismy se nacházely na 17 procentech záběrů plovoucího plastového odpadu.
Jedinou efektivní možností, jak zabránit dalšímu ohrožení ekosystémů v mořských hlubinách, je podle autorů zmiňovaného výzkumu regulace výroby jednorázových plastových produktů a omezení jejich proudění na otevřené moře. National Geographic v této souvislosti cituje studii z roku 2017, která zjistila, že většinu plastového odpadu do moří a oceánů přináší desítka řek protékajících hustě zalidněnými regiony.
