Schopnost člověka rozlišovat geometrické útvary je možná něco, co ho odlišuje od ostatních primátů, kteří si nejsou schopni tento systém symbolů osvojit. Naznačuje to studie francouzských výzkumníků na poli neurovědy, kteří porovnávali geometrické vnímání u lidí a paviánů.
Ostatní primáti nechápou geometrii, lidé ano. A nepotřebují k tomu ani vzdělání, ukázal pokus
Obliba pravidelných geometrických forem je pro lidi univerzální napříč epochami, což se ukazuje na nejstarší rytině připisované druhu homo sapiens – na rovnoběžných čarách vyrytých na kousku kamene před 73 tisíci lety – i na domečcích, které malují odmala dnešní děti.
Tým odborníků z francouzského centra pro neurovědu NeuroSpin došel k závěru, že lidé mají schopnost abstrakce, která se zakládá na symbolech, a ovládají určitý „jazyk“, který vychází ze znaků, jako je pravý úhel či rovnoběžnost. Tato geometrická intuice je u člověka přítomná, ale u paviánů chybí.
Paviáni jsou ke geometrii slepí
Paviáni vycvičení pro tento účel měli stejně jako lidé v rámci experimentu najít „vetřelce“ mezi šesti jednoduchými geometrickými útvary. Šlo o šest čtyřúhelníků, z nichž jeden se vyznačoval nepravidelnostmi, jakými byly jedna delší strana, nerovnoběžnost stran nebo jeden jiný úhel. Stejný úkon pak opakovali při čím dál těžších zadáních.
Lidé nacházeli rozdílný útvar téměř vždy, pokud byl ve skupině čtverců. U nepravidelných čtyřúhelníků pak jejich chybovost dosahovala až 40 procent.
Paviáni hru „najdi vetřelce“ dopředu trénovali a dosahovali skvělých výsledků, pokud měli najít vyobrazení, které se vyznačovalo jinou než geometrickou rozdílností, například když šlo o červenou třešeň mezi dílky melounu.
Jakmile se ale posunuli k úkolům založeným na geometrii, jejich výkon se podle studie prudce propadl. „Paviáni se pořád pletli, ať už šlo o jakékoli útvary,“ sdělil AFP Mathias Sablé-Mayer, doktorand z Univerzity Paris-Saclay, který experiment popsal v odborném článku.
Lidé vidí jiný svět
Pochybovači by mohli namítnout, že dospělí lidé budou dosahovat lepších výsledků než paviáni díky hodinám geometrie ve škole. Jenže provedený experiment ukázal, že škola na schopnost vnímat geometrické útvary zásadní vliv nemá. Přestože předškolní děti a žáci první třídy byli při řešení stejných zadání méně úspěšní než dospělí, i u nich byl pozorován smysl pro geometrickou pravidelnost.
Na to by se dalo namítnout, že i předškolní děti již mají základy geometrie, protože jsou obklopeny prostředím, které z velké části tvoří pravidelné linie či pravé úhly. Aby mohli vědci tento vliv prostředí vyloučit, zopakovali stejný experiment s pasteveckým etnikem Himbů, žijícím v severní Namibii.
Himbové se pohybují v prostředí, které je prosté geometrických útvarů, podtrhuje studie, na rozdíl od testovaných paviánů, kteří vyrostli v umělém prostředí laboratoře. Himbové v testu dosahovali podobných výsledků jako mladší francouzské děti, a to přesto, že neznají názvy geometrických útvarů a ani se o nich neučí v rámci formálního vzdělání, uvedl Sablé-Mayer.
Schopnost vnímat geometrické tvary a nahlížet pomocí nich do světa idejí, pokládal za unikátní lidskou vlastnost už Platón.