Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených místních plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice, které ji barví do hnědozelených a hnědočervených odstínů. Pohyb v takovéto vodě může škodit pokožce.
Pro Kanárské ostrovy jde o doposud neznámý jev. Sinice Trichodesmium erythraeum se začala u ostrova Tenerife objevovat už v červnu, nyní se však dostává i k plážím ostrova Gran Canaria. Odborníci oslovení místní televizí stejně jako agenturou AFP varují před dopady na lidskou pokožku.
Řasy „obsahují toxin, který může vyvolat exémy, je proto potřeba vyhýbat se kontaktu s nimi,“ citovala AFP úředníka zodpovědného za veřejné zdraví Josého Juana Alemána. „Nebylo však potřebné zavírat pláže,“ dodal Aleman. AFP upozorňuje na to, že v posledních týdnech se tak v několika případech stalo. Zdali to bylo pouze kvůli sinicím, není jasné.
- Právě tyto sinice Trichodesmium erythraeum daly jméno Rudému moři. V době rozmnožování této sinice totiž získává červené zbarvení.
Výskyt sinic způsobily dlouhodobě vysoké teploty vody a také zvýšený přísun železa, které je pro tyto mikroorganismy klíčovou živinou. Podle expertů může souviset také s menší intenzitou mořských proudů obvykle přispívajících k cirkulaci vody u souostroví.
Do vod Atlantiku jej přivál vítr od Sahary s vysokým obsahem prachu. Zmiňovaný druh sinic dokáže v době kvetení utvářet dlouhé řetězce, které jsou viditelné i na satelitních snímcích Země. Nyní se objevují také u břehů oblíbeného španělského letoviska.
Pro souostroví poblíž Afriky platí na nejbližší dny také varování kvůli vysokým teplotám a zvýšenému riziku lesních požárů. Očekávají se teploty kolem 38 stupňů Celsia, místy by mohly překročit i čtyřicítku.
Čím jsou nebezpečné sinice
Koupání ve vodě znečištěné sinicemi může podle primáře Očního centra Praha Radana Zugara způsobit alergický zánět očí, takže svědí a pálí, někdy zarudnou a zvýšeně slzí. Pokud taková voda citlivé oko zasáhne, jako první pomoc radí primář vypláchnout ho čistou vodou, ještě lépe borovou vodou nebo speciálními dezinfekčními očními kapkami. V případě přetrvávajících obtíží je nutno navštívit lékaře.
Sinice jako problém i naděje pro lidstvo
- Název Spirulina by se vlastně neměl používat, protože správně se tato sinice jmenuje Arthrospira. K této změně došlo teprve před 10 lety.
Spirulina je pouze obchodní název.
Sinice sice představují v mnoha ohledech riziko, řada jejich vlastností ale také naznačuje, že by mohly lidstvu hodně pomoci. Výhodné je zejména to, jak rychle se dokáží množit a jak málo jim k tomu stačí. V posledních letech se významně experimentuje se získáváním paliv ze sinic, ale také se uvažuje o tom, že by se mohly stát zdrojem potravy.
O sladkovodní sinici nazývané Spirulina se hovoří jako o potravině, která je v přírodě nejbohatší na živiny po mateřském mléku. Cyanobacteria, pojmenovaná modrá řasa, se stává součástí jídelníčku zbohatlíků, ale mohla by pomoci v řešení problémů s podvýživou v Africe. Spirulina existuje už miliardou let, ale teprve v 60. letech ji objevil belgický botanik Jean Léonard. Nebylo mu jasné, proč je na tom jeden kmen žijící u Čadského jezera lépe než kmeny jiné. Pak zjistil, že ti, jimž se daří, pojídají spirulinu, která volně roste ve vodách jezera.
V roce 1974 OSN spirulinu označila za potravinu budoucnosti. Spirulina je totiž jakýmsi koncentrátem proteinů (65 procent), železa, betakarotenu a vitaminů skupiny B, E a K. Podle jednoho z jejích propagátorů, doktora Jeana Dupira jde o superpotravinu, i když její příznivé účinky na lidské zdraví nejsou prozatím vědecky prokázány.
V západních zemích ji mají v oblibě vegetariáni a sportovci. Prodává se v podobě pilulek určených k polykání nebo ve formě malých sušených zrnek, která se mohou sypat na salát nebo do džusů. Doporučuje se jedna kávová lžička denně. Měsíční dávka stojí v západních zemích kolem 15 eur (asi 400 Kč).
Spirulina volně roste v mírně slaných jezerech v tropických zemích. Je tedy snadné vytvořit pro ni přirozené prostředí v nádrži, protože jí stačí teplo a světlo. Největšími producenty spiruliny jsou Čína a Kalifornie. Sinice se tam vyrábějí průmyslově a suší se za vysoké teploty, která může zhoršit její vlastnosti.
Každoročně se jich vyprodukuje na 5000 tun, jezera v Čadu přitom dodávají asi 400 tun ročně. Ve Francii produkuje už deset let spirulinu stovka malých výrobců. Jde o unikátní projekt, který se pozvolna šíří do Španělska a do Itálie a zajímá rozvojové země, kde by se sinice mohla stát zbraní v boji proti chronické podvýživě. Švýcarská nevládní organizace Antenna Technologies převzala technické vybavení z Francie a založila farmy v Kambodži, Laosu, Togu a v Mali.
Rozvoj produkce v širším měřítku - zatím je na africkém kontinentu jen padesátka farem - naráží na dva problémy. Především jde o to, aby lidé spirulinu přijali jako součást stravy. Sinice zelené barvy křupe v zubech a ne každému se líbí, zvláště kvůli svému zápachu.
