Tradiční pohled ukazuje novorozence jako bezmocné a pasivní bytosti, které tráví všechen čas jen pláčem, spánkem a krmením. Nová studie, která vyšla v odborném časopise Nature Human Behaviour, teď ale prokázala, že kojenci začínají už během několika hodin doslova nasávat informace o okolním světě – včetně konkrétních jazyků, které se stanou jejich rodnými.
Už delší dobu se ví, že miminka se začínají učit řeč tím, že slyší hlasy z vnějšího světa v děloze. Ale neslyší detaily, protože takto vnímaný jazyk je tlumený, jako by dítě bylo pod vodou.
Nová studie pracovala s novorozenci, jimž vědci během několika minut po jejich příchodu na svět pouštěli kombinace samohlásek přehrávaných dopředu (tedy přirozeně) ale i pozpátku.
Při měření změn v těle se používalo optické zobrazování, což je neinvazivní forma neuro-zobrazování: na hlavičky miminek se svítilo malými, ale silnými baterkami. Toto světlo pronikne do těla a v závislosti na tom, co se v těle děje, například kolik okysličené krve je v určité oblasti mozku, se zpět odrazí o něco více, nebo o něco méně světla.
Mozek novorozence je plastický
Vědci tedy sledovali, jestli dětský mozek reaguje jinak, když slyší tytéž samohlásky přehrávané normálně a pozpátku. V prvním testu děti nedokázaly rozlišit samohlásky vyslovované běžně a pozpátku, protože se jedná o velmi jemný kontrast – dokonce i dospělí v 70 procentech případů v takovém rozlišovacím testu selžou.
Po pěti hodinách vystavení tomuto kontrastu optické zobrazování ukázalo, že mozek novorozenců začal tyto dva zvuky rozlišovat. A po dalších dvou hodinách, během nichž novorozenci většinou spali, vyvolalo vystavení kontrastu samohlásek prudký nárůst konektivity, kdy spolu neurony ve velkém měřítku komunikovaly, skoro jako by se inspirovaly zvuky jazyka.
Hlavní autor studie Guillaume Thierry je z výsledků nadšený: „Náš výzkum ukázal, že i velmi jemný rozdíl, jemný dokonce i pro dospělé ucho, stačí k tomu, aby vyvolal v mozku novorozence výrazný nárůst aktivity. A to ukazuje, že už rané zkušenosti mají potenciálně zásadní důsledky pro další kognitivní vývoj.“
Podle Thierryho je nutné zpochybnit mýtus, že děti většinou nevnímají své okolí až do několika týdnů. „To, že hodně spí, neznanemá, že nemohou věnovat pozornost tomu, čemu jsou vystaveny od okamžiku, kdy se narodí,“ upozornil.
Psycholog Gary Oppenheim, který se na výzkumu také podílel, dodal: „Když se narodil můj syn, překvapilo mě, že byl okamžitě čilý, měl doširoka otevřené oči a rozhlížel se kolem sebe, aby nasál informace o svém neznámém novém prostředí – i když se ví, že novorozenci vidí poměrně špatně. Ta práce, kterou vykonávají uši a sluchové ústrojí novorozence, není pouhým okem tak zřejmá, ale tento úžasný výsledek ukazuje, že máme pozoruhodnou citlivost na jazykové informace již od narození a okamžitě se pouštíme do jejich rozvíjení a zdokonalování v reakci na naše zkušenosti ze světa, i když se zdá, že právě spíme.“
