Ve studii zveřejněné v odborném žurnálu PNAS přírodovědci popsali, že novoguinejský zpívající pes, který měl v přírodě vyhynout už před půl stoletím, stále žije. Podle vědců se tato geneticky prastará forma psovité šelmy stále toulá po horách Nové Guineje.
Tento objev jednak otevírá dveře studiu tohoto druhu v jeho přirozeném prostředí, ale současně by podle biologů mohl pomoci s poznáním toho, jak se lidé naučili mluvit.
Novoguinejský zpívající pes (New Guinea singing dog neboli NGSD) byl poprvé zkoumán roku 1897. Rychle se proslavil velmi ojedinělými zvuky, které vydává. Je schopný „zpěvu“, jeho hlas má tón i harmonii. Tato šelma ve volné přírodě měla vymřít už v sedmdesátých letech dvacátého století, v lidské péči jich přežívají asi dvě až tři stovky.
Hledání předků
Jenže zvířata chovaná v zoo jsou už značně nepůvodní. Kvůli malému množství dochází k jejich vzájemnému křížení a od původní přírodní populace se po genetické stránce podle expertů značně liší. Stejná příčina zhoršuje pravděpodobnost, že se podaří druh zachovat, a také brání detailnímu průzkumu jejich původu – ten byl ještě donedávna zcela neznámý.
Novoguinejský zpívající pes je blízkým příbuzným jiného novoguinejského psa známého jako dingo novoguinejský (Highland Wild Dog neboli HWD), který je v přírodě ohrožený, i on „jódluje“ a jen výjimečně je chovaný v zoo – v Česku žije ve Zlíně. Vědci předpokládali, že tato šelma je předkem novoguinejského zpívajícího psa NGSD, ale k definitivnímu závěru jim chyběly důkazy.
V roce 2016 našla expedice biologů populaci patnácti těchto dingů nedaleko zlatého dolu Grasberg. O dva roky později se vědcům podařilo odebrat třem z nich vzorky krve a také získali řadu informací z jejich pozorování. Získané genetické informace porovnali se vzorky získanými ze psů žijících v lidské péči.
„Zjistili jsme, že novoguinejští zpívající psi a dingové pralesní mají velmi podobné geny – jsou si mnohem bližší než jakákoliv jiná psovitá šelma. Jsou si tedy výrazně bližší, než jsou si navzájem plemena moderních psů,“ uvedli autoři studie.
Z výzkumu vyplývá, že obě plemena mají odlišné geny zejména proto, že jsou od sebe desítky let oddělená a že se novoguinejští zpívající psi kříží mezi sebou. Dokonce se zdá, že dingové pralesní jsou divokou a původní populací novoguinejského zpívajícího psa. A to znamená, že se vlastně jedná o jeden a ten samý druh – novoguinejští zpívající psi tím pádem v přírodě nevyhynuli.
Záhada lidské mluvy
Tito psi jsou pro vědce velmi zajímaví nejen kvůli svému nejasnému původu, ale zejména tím, jak zpívají. Jejich schopnost komunikovat artikulovaným hlasem je mezi savci výjimečná – a mohla by pomoci lépe pochopit například i původ lidské řeči.
Zatím je totiž tato schopnost nejlépe popsána u ptáků, jenže ti jsou geneticky a evolučně lidem mnohem vzdálenější než psi. Detailnější studium by proto mohlo pomoci například najít genetické odlišnosti, které byly zásadní pro vznik řeči a jazyka.
