Zemi obíhá stále víc družic, do kosmu je vynáší pořád víc raket. Přestože jsou emise z těchto letů svým množstvím zanedbatelné, dostávají se do míst v atmosféře, kde mohou uškodit. Vědci teprve začínají chápat, jak velký to může být problém.
V závratných výškách nad floridským mysem Canaveral loni v únoru po startu nosné rakety Falcon 9 společnosti SpaceX začala honička. Výzkumný pilot amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Thomas Parent letěl v proudovém letounu WB-57, když se zpoza jeho pravého křídla vyřítila nosná raketa. Byl natolik užaslý, že mu chvíli trvalo, než přidal rychlost, píše list The New York Times.
Další zhruba hodinu se Parent zanořoval a vynořoval z oblaku zanechaném raketou, zatímco Tony Casey, technik zodpovědný za kontrolu dat nasbíraných tímto výzkumným letadlem, sledoval všech sedmnáct přístrojů na palubě. Odborníci doufali, že se jim podaří získat dostatek dat ze zplodin zanechaných raketou, aby definovali dopady podobného startu na životní prostředí.
Země obklopená družicemi
Počet startů raket se v několika posledních letech prudce zvýšil kvůli tisícům družic, které na nízkou oběžnou dráhu Země vysílají komerční kosmické společnosti – zastoupené zejména firmou SpaceX – a vládní agentury. A to je jen začátek. Družic by do budoucna mohlo být na orbitě až milion, což by vyžadovalo ještě větší počet startů do vesmíru, a tím pádem i narůstající počet emisí.
SpaceX se odmítlo ke znečistění vyprodukovanému raketami a satelity vyjádřit. Zástupci společností Amazon a Eutelsat OneWeb, které plánují vystavět vlastní družicové megakonstelace, uvedli, že se zavázali k udržitelnému provozu.
Odborníci tvrdí, že nemají v úmyslu omezovat rychle se rozvíjející vesmírnou ekonomiku. Obávají se ale, že vědecký postup bude pomalejší než nový vesmírný závod – tedy že plné dopady tohoto znečistění pochopíme až ve chvíli, kdy bude příliš pozdě. Studie už teď naznačují, že vyšší vrstvy atmosféry znečistily kovy z kosmických lodí, které se při návratu na Zemi ničí a rozpadají.
„Měníme systém rychleji, než jsme schopní změny pochopit,“ uvedl astronom Aaron Boley z kanadské Univerzity Britské Kolumbie. „Nikdy jsme pořádně nedocenili náš vliv na životní prostředí. A děláme to znovu a znovu,“ domnívá se.
Co se stane v troposféře, nezůstane v troposféře
Když odstartuje raketa typu Falcon 9, trvá zhruba devadesát sekund, než prorazí spodní vrstvu atmosféry nazývanou troposféra. Právě v horní části troposféry pilot Parent začal se svým pronásledováním, přičemž doletěl až do středních vrstev atmosféry, kde je tak nízká hustota vzduchu, že spolu se svým kolegou Caseym museli mít přetlakové obleky, těžké rukavice i helmy s kyslíkem.
Komerční dopravní letadla v této výšce létají jen zřídka. Vzácné jsou tu i vlivy počasí nebo znečištění. Střední vrstva atmosféry je klidná, nedotčená a prázdná – až na občasné rakety, které tam při cestě do vesmíru stráví tři až čtyři minuty. Než se raketa stočí na oběžnou dráhu, vyvrhne do středních a horních vrstev atmosféry až dvě třetiny svých „výfukových plynů“. Vědci odhadují, že ty se shromáždí ve spodní vrstvě střední atmosféry – ve stratosféře.
Stratosféra je domovem ozonové vrstvy, která nás chrání před škodlivým slunečním zářením. Ochranná vrstva je mimořádně citlivá a i ty nejmenší změny mohou mít na ni – i na svět pod ní – obrovský vliv. Když v roce 1991 vybuchl filipínský vulkán Pinatubo, do stratosféry vyvrhl tolik oxidu siřičitého, že to Zemi ochladilo na několik let.
Někteří vědci se obávají, že podobným způsobem mohou klima ovlivnit kumulativní zplodiny z raket. Upozorňují sice, že znečištění, které produkují nosné rakety, je v porovnání se zplodinami vypuštěnými leteckou dopravou zanedbatelné, přesto i jen malý přídavek může mít nedozírné následky.
Jak přesně rakety ovlivní onu relativně čistou vrstvu, stratosféru, zůstává nejisté. Černý uhlík, neboli saze, které se uvolňují ze současných raket, ale mohou působit jako nikdy nekončící sopečná erupce, a nenávratně tak poškodit ozonovou vrstvu.
