Výzkum, který vyšel v odborném časopise Journal of Systematic Palaeontology, popsal objev tří nových druhů pravěkých savců – všichni žili krátce po pádu dinosaurů. Jejich příběh vypráví o tom, jak rychle probíhala evoluce po masovém vymírání na konci druhohor.
Tito prehistoričtí savci existovali v Severní Americe jen několik set tisíc let po konci křídy, tedy po kataklyzmatu, které vyhubilo dinosaury. Objev naznačuje, že savci se po masovém vymírání dokázali změněnému světu přizpůsobovat rychleji, než se dosud předpokládalo.
Nově popsanými tvory jsou Miniconus jeanninae, Conacodon hettingeri a Beornus honeyi. Liší se velikostí, dosahovali přibližně velikosti moderní kočky domácí. Byli nicméně výrazně větší než savci velikosti myší a krys, kteří žili předtím po boku severoamerických dinosaurů.
Trojice nově objevených zvířat se od sebe lišila zejména zuby, to ukazuje, že byli i různě specializovaní. Nejrozsáhleji paleontologové popsali tvora, který dostal jméno Beornus honeyi. Pojmenovali ho podle postavy Medděda (anglicky Beorn) z knihy Hobit J. R. R. Tolkiena, a to kvůli vzhledu jeho nadměrně vyvinutých stoliček – ty jim připomínaly tohoto tvora s medvědí podstatou, navíc byl Beornus honeyi podobně jako Medděd opravdovým obrem své doby.
Vzhledem nejspíš on i druzí dva savci připomínali obří krysy, ale ve skutečnosti to byli archaičtí kopytníci, primitivní předci dnešních kopytníků, například koní, krav nebo hrochů. Patří do čeledi Periptychidae, která se od ostatních primitivních kopytníků odlišuje právě atypickými zuby. Vědci se domnívají, že to mohli být všežravci, protože se u nich vyvinuly zuby, které jim umožňovaly rozmělňovat rostliny i maso.
Tady začal věk savců
Hromadné vymírání, které před 66 miliony let vyhubilo většinu dinosaurů, je obecně považováno za počátek „věku savců“, protože bezprostředně poté se poprvé objevilo několik těchto druhů.
Hlavní autorka studie Madelaine Atteberryová z katedry geologických věd Coloradské univerzity v USA uvedla: „Když vyhynuli dinosauři, přístup k odlišné potravě a prostředí umožnil savcům rychlý rozkvět, diverzifikaci anatomie zubů a vznik větších rozměrů. Tuto příležitost zjevně využili, jak můžeme vidět na zjištěních o nových druzích savců, které se objevily v relativně krátké době po masovém vymírání.“
Předchozí studie naznačují, že v prvních několika stovkách tisíc let po konci dinosaurů byla v západním vnitrozemí Severní Ameriky poměrně nízká rozmanitost savců. „Ale objev tří nových druhů nám ukazuje, že po vymření dinosaurů došlo k rychlému zvýšení počtu rozmanitých druhů,“ popsala paleontoložka.
