Obří katalog Mléčné dráhy si nyní může prohlédnout úplně každý. Díky novému výzkumu obsahuje rekordní množství objektů, které se v naší domovské galaxii nacházejí – poprvé i ty skryté za temnými mračny.
Nová mapa Mléčné dráhy ukazuje miliardy objektů. Včetně těch doposud skrytých
Mezinárodní tým astronomů zveřejnil rozsáhlý průzkum Mléčné dráhy. Výsledkem je katalog tohoto kosmického objektu, jenž je i domovem lidstva. Tento nový soubor dat obsahuje 3,32 miliardy nebeských objektů, což z něj dělá nejrozsáhlejší katalog tohoto druhu. Data vědci získali z kamery Dark Energy Camera, postavené americkým ministerstvem energetiky, na Meziamerické observatoři Cerro Tololo v Chile.
Galaxie Mléčná dráha obsahuje stovky miliard hvězd, zářící oblasti, kde se rodí nové hvězdy – ale také obří oblasti skryté pod temnými oblaky prachu a plynu. Je tak masivní, že se stále ještě nepodařilo ji precizně popsat – ale nově zveřejněný soubor astronomických dat Dark Energy Camera Plane Survey (DECaPS2) je k takovému popisu zatím nejblíž.
Práce trvala dva roky a přinesla vědcům více než 10 terabytů dat. Jejich analýza pak ukázala víc než 3,32 miliardy objektů. Astronomové i veřejnost si mohou obrazový soubor dat prohlédnout zde a ponořit se díky němu do hlubin Mléčné dráhy.
Kosmický kronikář
Do hlubin a tím pádem i do minulosti vesmíru se jako mechanický kronikář podíval přístroj DECam (Dark Energy Camera) na čtyřmetrovém dalekohledu Víctora M. Blanca na Cerro Tololo Inter-American Observatory. Tato soustava mezinárodních astronomických dalekohledů se nachází v Chile v nadmořské výšce asi 2200 metrů. Odtamtud má přístroj nerušený výhled na jižní část oblohy.
Katalog ukazuje, že většina hvězd a prachu v Mléčné dráze se nachází v jejím disku – jasném pásu táhnoucím se galaxií – ve kterém leží spirální ramena. Toto množství hvězd a prachu sice vytváří krásné snímky, ale zároveň činí pozorování roviny Galaxie pro vědce dost náročným.
Tmavé mraky prachu, které se táhnou galaxií, totiž pohlcují světlo hvězd a zcela skrývají slabší hvězdy. Světlo z rozptýlených mlhovin ruší jakékoli pokusy o měření jasnosti jednotlivých objektů.
Dalším problémem je obrovské množství hvězd, které se na snímku mohou překrývat a znesnadňují tak oddělit jednotlivé hvězdy od jejich sousedů.
Přes všechny tyto problémy dokázali astronomové nahlédnout za velkou část prachu pohlcujícího světlo. Vědci také použili inovativní přístup ke zpracování dat, který jim umožnil lépe předpovědět pozadí za každou hvězdou. To pomohlo zmírnit vliv mlhovin a přeplněných hvězdných polí na tak velkých astronomických snímcích a zajistit, že výsledný katalog zpracovaných dat bude přesnější.
