Čínský plán na propojení poloviny zeměkoule masivními dopravními a energetickými projekty je sice ambiciózní, ale z environmentálního hlediska se jedná o vůbec nejrizikovější akci v lidských dějinách. Varuje před tím environmentální expert William Laurance v prestižním vědeckém časopise.
„Čína má ohromné ambice,“ popisuje profesor William Laurance z Univerzity Jamese Cooka v Austrálii. „Ale s těmi přichází i obrovská zodpovědnost,“ dodává. V odborném časopise Nature Sustainability se připojil k dalším expertům, kteří vyzvali Čínu, aby celý projekt extrémně detailně promyslela a připravila, ještě než se pustí do jeho realizace.
O co jde?
Čína tento projekt označuje jako „Pás a cesta“ – zjednodušeně řečeno by se mělo jednat o moderní verzi Hedvábné stezky. Na starém kontinentu se do něj zapojilo mimo jiné 16 zemí střední, východní a jihovýchodní Evropy, včetně Česka, v rámci iniciativy nazvané 16 plus 1.
Čínské firmy a jejich partneři z Evropy, ale i jihovýchodní Asie chtějí vazby posílit s pomocí námořních cest či nových železnic. Projekt má navázat na starověké obchodní propojení Asie se zbytkem světa, díky kterému se Evropané dostali mimo jiné k čínskému hedvábí. Asijská velmoc zase prostřednictvím stezky dovážela třeba slonovinu.
Nová Hedvábná stezka má kromě silnic, železnic a přístavů zahrnovat také ropovody či plynovody a další druhy infrastruktury. Pro Čínu představuje možnost, jak posílit politický i ekonomický vliv. Hlavní ideou je usnadnit Číně obchodování se světem v době, kdy její ekonomika zpomaluje.
Ostatní země světa má nalákat především fakt, že ulehčí výměnu zboží i jim navzájem a přinese do nich investice a pracovní příležitosti. Projekt má také výrazně zlepšit ekonomické podmínky zemí, jako je třeba Kazachstán, či dát malým a středním podnikům příležitost vstoupit na nové trhy, které dnes nejsou snadno přístupné.
Její první část se zaměřuje na budování pevninské infrastruktury napříč střední Asií a vytvoření Ekonomického pásu Hedvábné stezky (Silk Road Economic Belt).
Druhá část se pak obrací na moře, konkrétně předpokládá rozvoj námořních dopravních tras skrze Indický oceán a Perský záliv, tedy Námořní hedvábnou stezku (Maritime Silk Road).
Projekt představil čínský prezident Si Ťin-pching v roce 2013. Jak ale připomněl časopis Time, parametry nové Hedvábné stezky zůstávají nejasné. Peking říká, že vítá účast jakékoliv země, společnosti či organizace. Koneckonců podle Forbesu se už do projektu různými způsoby zapojilo víc než sto států, například dohodami o volném obchodu. CNN zmiňuje 68 zapojených zemí.
Od vyhlášení projektu byla podle časopisu Time zveřejněna jen jedna oficiální mapa a i ta byla zase rychle stažena. Pod projekt tak lze zahrnout téměř cokoliv. Sama Čína plánuje do nové Hedvábné stezky investovat 900 miliard dolarů.
Daň za pokrok?
Projekt takového rozsahu však bude mít téměř určitě závažné dopady na životní prostředí. Podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody z konce roku 2017 zasáhne tato iniciativa 1700 oblastí s kriticky důležitou biodiverzitou a stovky ohrožených druhů zvířat.
„Čína sice zdůrazňuje, že projekt Pás a cesta bude vzorem pro zodpovědný rozvoj, ale to by znamenalo, že by fundamentálně musela změnit způsob, jak nyní dělá mezinárodní obchod,“ popsal jádro problému profesor Laurance. Dodal, že čínští obchodníci i firmy už mají takovou moc, že je pro jednotlivé vlády, včetně té čínské, jen velmi obtížné je kontrolovat.
Experti v časopise Nature Conservation však doufají, že se Číně změna přístupu nakonec podaří, ale bude to náročné: „V uplynulých dvou desetiletích jsem viděl nepočítaně příkladů agresivního, a dokonce predátorského zneužívání přírody čínskými firmami, především v rozvojových zemích se slabou environmentální kontrolou,“ varuje expert. Čína má však podle něj nyní jedinečnou příležitost změnit svůj model rozvoje a stát se třeba i světovým vůdcem v udržitelném vývoji. „Čína nyní dělá mnohem lepší práci v tom, aby chránila životní prostředí doma v Číně než mezinárodně,“ dodal vědec.
Přesto zůstává zatím opatrný: „Čína vyprodukovala hromadu zelených dokumentů a slibů o Cestě a pásu, ale levhart nezmění své skvrny na kožichu přes noc. Ano, Čína má jedinečnou šanci, ale pokud bude postupovat jako doposud, myslím, že dopad pro přírodu i ekonomická rizika pro investory budou děsivé.“
