Světová meteorologická organizace (WMO) potvrdila, že teplota –69,6 °C (–93,3 °F) zaznamenaná 22. prosince 1991 na automatické meteorologické stanici v Grónsku je tou vůbec nejnižší, jaká kdy byla na severní polokouli naměřena.
Tento nový teplotní rekord byl objeven téměř po 30 letech „klimatickými detektivy“ z archivu extrémních povětrnostních a klimatických jevů WMO. Dosavadní rekordní údaj byl minus 67,8 °C, zaznamenaný v ruských lokalitách Verchojansk (únor 1892) a Ojmjakon (leden 1933). Světový rekord v nejnižší teplotě se datuje na 21. červenec 1983, kdy na vysokohorské meteorologické stanici Vostok v Antarktidě bylo naměřeno –89,2 °C (–128,6 °F).
Meteorologická stanice Verchojansk, která dříve držela rekord v nejnižší teplotě na severní polokouli, se dostala na titulní stránky novin i letos, když 20. června zaznamenala rekorní teplotu 38 °C, která byla projevem dlouhodobé vlny veder, jež letos zasáhla Sibiř.
WMO v současné době ověřuje, zda se jedná o nový rekord pro nejvyšší teplotu severně od polárního kruhu. V rámci tohoto výzkumu budou také prozkoumány starší epizody zvýšených teplot severně od polárního kruhu.
Změny klimatu a sever
„V době klimatických změn se velká pozornost věnuje také historickým záznamům. Tento nově uznaný rekord je důležitou připomínkou ostrých kontrastů, které na této planetě existují,“ uvedl generální tajemník WMO profesor Petteri Taalas. „Díky práci klimatologů a meteorologických historiků jsme teď schopni analyzovat mnoho z těchto starších záznamů, což nám umožňuje lépe porozumět současným i minulým extrémním událostem z globálního hlediska,“ dodal Taalas.
Většina pozorování extrémního počasí pochází až z posledních let, historici klimatu ale někdy odhalují údaje o počasí, které zůstávaly po dlouhou dobu bez povšimnutí. Jedná se o hodnoty obsahující důležité informace o klimatu, které je třeba analyzovat a ověřit.
To byl také případ nedávno dokončeného vyhodnocení téměř 30 let starého meteorologického záznamu získaného z automatizované meteorologické stanice instalované na odlehlém místě v Grónsku, které se nachází v nadmořské výšce 3105 metrů.
Tato stanice fungovala na počátku 90. let dva roky jako součást sítě zřízené za účelem zaznamenávání povětrnostních podmínek v nejvyšším bodě ostrova. V roce 1994 byla odeslána zpět do laboratoře, aby tam ověřili její fungování, poté ji vědci poslali do Antarktidy.
