Před pětadvaceti lety došlo k nehodě, od níž se začal odvíjet začátek konce jednoho ze snů lidstva, a to ten o komerčním létáním nadzvukovými letouny. Shořel v plamenech letounu Concorde, který tehdy odstartoval z pařížského letiště.
Létání sice patří statisticky k těm nejbezpečnějším způsobům dopravy, ale přesto občas k nehodám dochází. Ta z července 2000 nebyla nejhorší ani finančními ztrátami ani množstvím lidí, kteří přišli o život. V tom ji překonala celá řada jiných leteckých neštěstí, jak ukazuje následující grafika:
Jen tato měla dopady na celou jednu část leteckého průmyslu, která se věnovala nadějnému způsobu přepravy, nadzvukovým letům.
Co se stalo v Paříži
Z letiště Charlese de Gaulla odstartoval 25. července 2000 concorde, který měl letět do New Yorku. Už při startu mu hořel jeden motor, letadlo záhy přestalo stoupat a poté, co plameny těžce poškodily jedno křídlo, spadlo na hotel v Gonesse.
Zahynulo sto cestujících, čtyři zaměstnanci hotelu a devět členů posádky. Z budovy, do které letadlo narazilo, nezbylo takřka nic. Posádka se zřejmě nejprve pokoušela vrátit na letiště, ale když bylo jasné, že to nestihne, zkusila změnit kurz a doletět na nedaleké letiště Le Bourget. Dostali se sice velmi blízko, ale nestačilo to.
Otázku, co přesně se na ranveji číslo 26R stalo, se podařilo plně zodpovědět až několik měsíců po nehodě. V týmu, který příčinu nehody zjišťoval, byli zástupci Francie a Velké Británie, tedy států, kde se concordy vyráběly, a pozorovatelé z Německa, jehož občanů bylo mezi oběťmi nejvíce, a Spojených států, kam let směřoval. Nejprve se zabývali stavem trupu havarovaného concordu. Poté, co oba provozovatelé concordů Air France a British Airways našli drobné trhliny na křídlech, prohlédli vyšetřovatelé trosky havarovaného letadla F-BTSC, ale nic nezjistili.
Zabývali se i stavem motorů. Kapitán nechal před odletem opravit obraceč tahu na motoru číslo 2, tedy vnitřním levém motoru, od kterého také podle prvních svědectví po vzletu šlehaly plameny a ze záznamu hovoru v kokpitu (CVR) vyplývalo, že při odletu selhal. Potom však vysadil i motor číslo 1 a nepodařilo se ani zatáhnout podvozek. Po celé trase letu potom byly rozesety odpadlé části letadla.
Jisté bylo, že už když se concorde odlepil od země, šlehaly z něj plameny, na to také věž posádku ihned upozornila. Zároveň se první problém objevil až poté, co letadlo dosáhlo V1, jak se označuje rychlost, kdy již není možné start přerušit a letadlo zastavit.
Problematické pneumatiky
Vyšetřovatelé zaměřili svoji pozornost na zbytky pneumatik, které zůstaly na dráze 26R. Byla teze, že při startu praskla pneumatika, část trosek se dostala do motoru a způsobila sérii závad, které skončily katastrofou.
A během vyšetřování vyšlo najevo, že concordy měly s praskáním pneumatik docela velké problémy po celou dobu provozu. Dokonce se ukázalo, že v minulosti trosky pneumatik šestkrát prorazily palivovou nádrž a devatenáctkrát poškodily jeden z motorů.
Že se nestala taková tragédie dříve, bylo patrně jen štěstí. Již v roce 1979, tři roky po zahájení pravidelného provozu s cestujícími, se poškodily při vzletu concordu Air France z washingtonského Dullesova letiště dvě pneumatiky hlavního podvozku, jedna z nich způsobila drobné trhliny ve třech palivových nádržích. Leckteré okolnosti této nehody byly podobné té pařížské, například se nepodařilo zatáhnout podvozek. Nezačalo však hořet a letadlo se po dvaceti minutách vrátilo na letiště.
Po tomto incidentu nechali oba provozovatelé concordů upravit kola a podvozky, zostřit jejich kontroly a instalovat systém sledování tlaku v pneumatikách. Částečně to pomohlo, nicméně pneumatiky dále praskaly – mezi lety 1976 a 2000 docházelo k závadám pneumatik téměř každý rok alespoň jednou. V roce 1979 došlo dokonce k devíti takovým případům a v roce 1981 k šesti. Případy poškození nádrží v letech 1981 až 1993 byly již méně dramatické, byť ještě tři z nich se staly při vzletu, jeden při přistání a jeden při pojíždění.
Jestliže ale v předchozích případech bylo jasné, proč pneumatiky praskly, v Paříži nikoli, dokud se neukázalo, že jedna z trosek nalezených na dráze nebyla z concordu. Byl to kus kovu, který odpadl ze stroje DC-10 amerických Continental Airlines, který startoval před ním. Podle zprávy vyšetřovatelů byla tato troska dlouhá 43 centimetrů a široká 29 a 34 milimetrů. Ukázalo se, že šlo o díl motoru, který byl z neschváleného materiálu, a navíc špatně namontovaný.
Závěry vyšetřování
Závěr tedy byl takový, že concorde najel na kov odpadlý z DC-10, což prorazilo jeho pneumatiku. Její část narazila zespodu do křídla, které poškodila natolik, že praskla palivová nádrž číslo 5 a vytékající palivo se vzňalo. Nebylo zcela s jistotou stanoveno, jak se vzňalo, nejpravděpodobnější možností je, že pneumatika kromě nádrže poškodila také kabely nad podvozkovou nohou, které se uvolnily, a jiskra z nich vytékající kerosin zapálila. Také se palivo mohlo dostat k horké části motoru, napsali vyšetřovatelé.
Plameny potom poškodily motory i křídlo, takže letadlo bylo v posledních chvílích neovladatelné. Vyšetřovatelé narazili i na některé další nedostatky, například že byl concorde před startem mírně přetížený, to však podle nich nemělo vliv na jeho výkon.
Viníky tedy bylo možné podle vyšetřovatelů hledat na třech místech. V prvé řadě šlo o konstrukci samotného concordu, který měl problémy s praskajícími pneumatikami a v souvislosti s tím hrozilo i protržení nádrže. Přičemž nikdo nikdy nepřišel s opravdu dostačujícím vylepšením. Dále byl evidentní problém v tom, že letadlu Continental Airlines odpadávaly na letišti kusy, a třetí potíž spočívala v tom, že překážku na ranveji na letišti Charlese de Gaulla nikdo nenašel. Posádka letadla naopak nemohla neštěstí zabránit.
Pokus o návrat nevyšel
Britský dopravce necelý rok po nehodě oznámil, že je připraven provoz obnovit – letadla měla zpevněné palivové nádrže i pneumatiky, takže to, co se stalo v Paříži, se nemělo již nikdy opakovat. Také se to neopakovalo, ale bylo tomu tak i proto, že budoucnost concordů byla už jenom krátká.
Příčin bylo více, k otřesené důvěře cestujících se přidalo i celosvětové dění. Je jenom náhoda, že první let s cestujícími po nehodě se uskutečnil 11. září 2001. Concorde British Airways tehdy letěl z Londýna do New Yorku – přičemž šlo stále spíše o zkušební let a všichni pasažéři byli zaměstnanci aerolinek – kde úspěšně přistál. Za normálních okolností by to byla docela významná zpráva, jenomže toho dne se pozornost světa zaměřila na docela jiná letadla.
Letecké teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu vyvolaly mimo jiné i krizi letecké dopravy, která ukázala, že concordy do světa moderního letectví už nepatří. Leitmotivem doby bylo snižování nákladů – Airbus sice ještě vyvíjel nový obří letoun A380, ale Boeing již kráčel, pokud jde o dálkovou dopravu, cestou dvoumotorových 777. Nadzvukový letoun ze šedesátých let byl protikladem úspornosti.
Concordy potom létaly už jenom dva roky. Poslední transatlantický let s cestujícími proběhl 24. října 2003, poté se ještě několik strojů vlastními silami přemístilo do muzeí a tím provoz definitivně skončil.
