Stesk po kamarádech, ale i cesta k větší samostatnosti. Žáci páté třídy ze ZŠ a MŠ Červený vrch z Prahy 6 dostali za úkol zamyslet se nad pozitivy a negativy výuky na dálku. Učitelka Marie Hofmanová během koronavirové krize pořádá například videokonference, děti během výuky vzájemně spolupracují. Aby svým žákům alespoň částečně nahradila exkurze či výlety, připravila pro ně přírodovědnou a pohádkovou hru s úkoly v Divoké Šárce. Odborníci činnost pedagožky, která učí teprve první rok, chválí.
„Moji školáci pracovali a pracují v aplikaci Microsoft Teams – realizujeme on-line meetingy, nabízíme sdílené soubory a testy Forms. Pak žáci také pracují v malých skupinkách, kde společně kooperují na pracovních zadáních a také sdílejí svoje zážitky,“ popsala svůj přístup k výuce během pandemie koronaviru Marie Hofmanová.
Žákům však podle ní chyběly další aktivity, které dříve brali jako samozřejmost – exkurze, výlety, projekty s pokusy nebo třeba také hra na ukulele. Proto pro ně učitelka zorganizovala hru s úkoly v pražské Divoké Šárce. „Pomocí připravených úkolů ve fóliích hledali pomocí GPS ve skupince nebo rodinných týmech, každá z tras měřila šest kilometrů. Následně sdíleli fotky i zážitky,“ vylíčila mladá učitelka.
Odborníci způsob výuky v 5. B oceňují
„Myslím, že se paní Hofmanové uvedenými aktivitami skvěle povedlo rozvíjet kreativitu a tvůrčí schopnosti u žáků pomocí sdílených zážitků. Pro mě je vždy důležité společně se žáky objevovat tu formu, která je nejvíce baví a pomáhá jim co nejvíce rozvinout jejich kreativitu,“ ocenil mimo jiné podobu on-line výuky středoškolský učitel Jaroslav Mašek, který je zároveň editorem portálu Spomocnik.rvp.cz.
Dodal, že je úžasné, že v 5. B. dokázali zapojit více technologií, jako je GPS, focení a sdílení a smysluplně je propojit a ještě se u toho hýbat a trávit čas v přírodě. „Držím palce i v dalším zapojení technologií ve vaší výuce a v integraci on-line výuky do té prezenční,“ řekl.
„Je skvělé, že se paní učitelce podařilo udržet si s dětmi kontakt i v době koronakrize a že dokázala motivovat a aktivizovat své žáky, přestože s nimi nebyla v přímém kontaktu. Pevně věřím, že mnohé on-line aktivity bude paní učitelka i žáci používat i poté, co omezení skončí,“ vyjádřil se k přístupu Kamil Kopecký, pedagog působící na Univerzitě Palackého v Olomouci, garant programu e-bezpečí a expert na oblast rizikového chování dětí on-line.
Společnost přitom podle něj musí pochopit, jak důležitá a náročná je učitelská profese. „Zároveň si velká část rodičů, kteří se stali aktivními účastníky vzdělávání svých dětí, uvědomila, jak je složité a obtížné žáky v domácím prostředí vzdělávat, jak velké množství vzdělávacího obsahu žáci musí absorbovat, jak je těžké děti motivovat… ale také, jak velký rozdíl je mezi jednotlivými učiteli a jejich přístupem,“ uvedl.
Školy přitom nutně potřebují kvalitní vybavení (včetně rychlého internetového připojení) motivované učitele (investice do lidských zdrojů) a podporu učitelů, vyjádřil se Kopecký k tomu, jak by se měl na budoucí podobné výzvy – jako je koronavirus – vzdělávací systém připravit. „Osobně se přimlouvám také za optimalizaci vzdělávacího obsahu a jeho případnou redukci – děti jsou velmi často zaplavovány nadbytečnými informacemi,“ dodal Kopecký.
Jako první krok po návratu do učeben na začátku příštího školního roku je pak podle něj potřeba především opětovně upevnit vztahy v třídním kolektivu, který byl rozdělen. „A poté v klidu a postupně dohánět, co se zameškalo. V žádném případě však nenaběhnout do režimu radikálního zkoušení,“ uzavřel Kopecký.
Výuka #nadalku jako ukázka, že každé dítě potřebuje při učení jiné podmínky
Podněty od expertů a paní učitelky Marie Hofmanové sesbíral Petr Naske, hlavní manažer projektu Podpora práce učitelů a kampaně Gramotnosti.pro život v Národním pedagogickém institutu České repuliky.
„Zkušenost s výukou #nadalku ukazuje, že každé dítě potřebuje jiné podmínky pro co největší podporu svého každodenního učení. Všem nám situace ukázala, jak pestré mohou být formy i obsahy každodenního učení a že i při práci doma v kombinaci s homeoffice rodičů se vlastně všichni učíme každý den,“ uvedl Naske.
„Věříme, že učitelé budou ochotni více podstupovat on-line formy profesního rozvoje a sdílet zkušenosti, hledat cesty k podpoře svých žáků,“ dodal.
Výuka na dálku očima žáků páté třídy
V rámci projektu zajímal autory i pohled žáků 5.B. Těm učitelka Hofmanová zadala zamyslet se nad pozitivy a negativy výuky na dálku. Ze souvislých textů pak pedagožka vybrala nejzajímavější postřehy.
„Za jednu z největších výhod se dá považovat to, že člověk může ráno mnohem déle spát, protože školní vyučování není zahájeno tak brzy a doprava do školy nezabírá žádný čas,“ zní například úryvek z jedné výpovědi.
„Také je výhoda že od nás nikdo nemůže opisovat nebo nás otravovat,“ vyjádřil se další žák. Jiný školák zase vyzdvihl to, že může bez ohledu na počasí zůstat celý den v pohodlném oblečení. „Naučíme se lépe využívat elektroniku, nejen pro zábavu,“ stojí v dalším textu.
Mezi nevýhodami žáci jmenovali například chybějící kontakt se spolužáky, zrušené výlety nebo to, že se doma nudí. „Také někdy třeba někdo předstírá, že mu nefunguje mikrofon,“ upozornil jeden ze školáků.
„Jako největší nevýhodu beru, že rodiče na mě nemají přes den moc času. Často doděláváme věci večer nebo i o víkendu. Učitel s námi řeší úlohy celé dopoledne a umí je líp vysvětlit,“ napsal další.
Ve shrnutí pak děti opět často zmiňovaly stesk po kamarádech, ale i to, že se během koronavirových prázdnin naučily mnoho nových věcí. „Já si myslím, že nám to prospěje a že se osamostatníme,“ uzavřel jeden ze školáků. „Dokonce mi už schází i naše školní jídelna,“ zakončil zase svou úvahu jeden z jeho spolužáků.
