Na podzim se na nebi zřejmě objeví nová hvězda. V soustavě Corona Borealis, která leží asi tři tisíce světelných let od Země, totiž exploduje nova. Bílý trpaslík T Coronae Borealis to dělá pravidelně v cyklu přibližně jednoho lidského života, tedy osmdesáti let.
Na nebi se dočasně objeví nová hvězda
Americká kosmická agentura NASA oznámila, že k této události by mělo dojít s nejvyšší pravděpodobností do září 2024. A až se to stane, bude jasné světlo novy vidět zřejmě i pouhým okem.
Naposledy se tento bílý trpaslík, jinak neaktivní jádro zhroucené hvězdy, rozjasnil roku 1946.
„Jsem naprosto nadšený. Tahle věc je něco jako Halleyova kometa. Objevuje se jednou za 75 až 80 let, ale o novách se nemluví zdaleka tolik jako o kometách,“ popsal svou radost astronom William Cooke z NASA.
Předpověď hvězdného počasí
Hvězdný systém, který je příliš slabý na to, aby byl viditelný pouhým okem, se během události zvětší tak, že bude mít podobnou jasnost jako Polárka. Jakmile jasnost dosáhne vrcholu, měla by být nova viditelná pouhým okem několik dní a něco přes týden dalekohledem. Potom opět ztmavne, možná na dalších osmdesát let, předpovídá NASA.
Tato událost se většinou nedá předpovědět, protože novy explodují nečekaně. Ale existuje několik objektů, které se zjasňují periodicky. Známých jich je asi jen deset a „T Coronae Borealis je jejich nejlepším příkladem“, zmiňuje Cooke.
Blížící se exploze se dá odhadnout nejen z toho, že se „naplnil čas“, ale také podle dalších fyzických důkazů. Asi rok předtím, než se tento bílý trpaslík stane novou, totiž zhruba na rok pohasne. A přesně to započalo v březnu roku 2023, proto si astronomové myslí, že se stane novou do konce září, nastiňuje Cooke.
Explozivní duo
Nova je jev, k jehož vzniku nestačí jedna hvězda, jsou zapotřebí rovnou dvě. V systému dvojhvězdy obíhají kolem sebe dvě hvězdy, bílý trpaslík a červený obr. Bílý trpaslík je z hlediska hvězd opravdový trpaslík – má sice hmotnost našeho Slunce, ale průměr asi stokrát menší. Jeho veškerá hmota je tedy koncentrovaná na malém prostoru, což s jeho okolím dělá zajímavé věci.
Když červený obr v této soustavě vyvrhuje hmotu, trpaslíkova gravitace se jí zmocní a pohltí ji. Uloží ji v podobě vodíkového a heliového plazmatu na svém povrchu a to dělá většinou až celá tisíciletí, než dosáhne limitu.
Když se této hmoty nahromadí příliš, dojde k překročení jejího kritického množství – v podstatě je to velmi podobné jako u termonukleární bomby. A stejně jako u ní pak dojde k mohutnému výbuchu. Jenže i ta nejmenší hvězda je mnohem větší než ta největší lidmi stvořená puma, takže exploze má takovou sílu, že je vidět na vzdálenost světelných roků.
T Coronae Borealis je výjimečná rychlostí, jakou se mění v novu. Příčinu periodicity vědci zatím neznají. Právě proto se na její zjasnění tak těší – přímé pozorování jim může přinést spoustu poznání.
