V odborném časopise Weather vyšel článek meteoroložky Mily Zinkové, která se pokusila poodhalit, jaké byly opravdové příčiny katastrofy Titaniku. Podle nové hypotézy v ní mohlo hrát klíčovou roli vesmírné počasí, konkrétně polární záře.
Může za potopení Titaniku polární záře? Nová hypotéza tvrdí, že měla při katastrofě zásadní roli
Zinkova tvrdí, že polární záře ovlivnila navigační a komunikační systémy Titaniku, což přispělo k tomu, že se loď hůře pohybovala v oblasti nebezpečných ledovců – a právě to vedlo k jejímu potopení a smrti více než 1500 lidí.
Titanik se potopil v noci 15. dubna 1912 a jeho katastrofa se stala legendou. Přesto, že se udála přes více než stoletím, stále není vysvětlená řada okolností. Například jak je možné, že si zkušená posádka nevšimla hrozby ledovce a nestačila na něj zareagovat tak, aby zabránila srážce.
Vliv slunečního počasí na Zemi
Zinkova ve své práci naznačuje, že zásadní roli mohla hrát polární záře. Opírá se o to, že řada svědků plavby, včetně přeživších katastrofy, si všimla, že na obloze byly vidět působivé polární záře – byly dokonce tak jasné, že to pomáhalo záchranářům s hledáním přeživších v moři. Měsíc té noci nesvítil, takže nebýt zeleno-modro-rudých světel „aurory borealis“, probíhalo by pátrání mnohem hůř.
Podle Zinkové ke katastrofě vůbec nemuselo dojít. Polární záře jsou totiž způsobené proudy elektricky nabitého plynu ze Slunce. Když tyto částice zasáhnou atmosféru Země, začnou s ní interagovat – a právě záře na obloze je projevem těchto interakcí.
Část záření ale tímto štítem projde a na Zemi může způsobovat řadu problémů. Nejčastěji ovlivňuje elektroniku a také zařízení pracující s magnety. Už se několikrát stalo, že silné sluneční záření vedlo k blackoutům.
Podle Zinkové se mohlo něco podobného stát právě v den ztroskotání Titaniku. V severních šířkách, kudy se parník plavil, bývá záře nejsilnější, takže loď jí byla intenzivně vystavená. Narušené navigační přístroje se podle meteoroložky chovaly méně spolehlivě, což mohlo přivést loď blíž k ledovcům. Pouhá změna 0,5 stupně na kompasu mohla znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Současně mohlo záření ovlivnit i komunikaci přímo na lodi, což mohlo posádce zabránit v přijetí varování ostatních lodí před ledovci, což zpomalilo reakci jinak zkušených námořníků na hrozbu. Záření také mohlo narušit komunikaci s loděmi, které by mohly Titaniku přispěchat na pomoc.
Vědkyně poznamenává, že i oficiální vyšetřování něco podobného naznačuje. Uvádí totiž, že radioamatéři a jejich vysílačky způsobili tolik interferencí, že to narušilo komunikaci s Titanikem. Podle Zinkové ale tehdy vyšetřovatelé nemohli tušit, že stejný problém způsobují i geomagnetické bouře – z pohledu dnešních znalostí fyziky je mnohem pravděpodobnější, že za to mohly polární záře spíš než slabé vysílačky amatérů.