Vědcům se podařilo dekódovat text kletby z malé olověné tabulky nalezené na hoře Ebal na Západním břehu Jordánu. Nápis je o dvě staletí starší než všechny dosud známé hebrejské texty v Izraeli. Je napsaný protohebrejským písmem, které lze datovat do období asi 1400 až 1200 před naším letopočtem. Olověný amulet nebylo možné mechanicky otevřít bez jeho fatálního poškození. Experti proto k přečtení textu využili rentgenovou počítačovou tomografii včetně virtuálního narovnání tabulky. Na mezinárodním výzkumu se významně podílel Daniel Vavřík z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR.
Proklínací tabulku objevili vědci, když analyzovali materiál pocházející z vykopávek izraelského archeologa Adama Zertala v osmdesátých letech dvacátého století. Když kopal na hoře Ebal v Samaří na Západním břehu Jordánu, objevil zde dva oltáře. Menší z pozdní doby bronzové, který archeolog datoval do poloviny 13. století před naším letopočtem, ležel přímo pod větším oltářem z doby železné. Amulet pravděpodobně pochází z výplně oltáře.
Toto místo je historicky velmi důležité, protože podle biblické tradice měl první izraelský vůdce Jozue postavit na hoře Ebal oltář jako součást obřadu obnovení smlouvy s Hospodinem krátce po návratu Izraelitů z Egypta do Kanaánu. Olověná tabulka má vnější rozměry dvacet krát dvacet krát čtyři milimetry. Vznikla přeložením olověného pásu s vyrytým textem, aby zůstal ukrytý uvnitř a nebyl zvenčí patrný.
Otevírání zakázáno
„Dříve se podobné nálezy prostě mechanicky otevřely a teprve pak bylo možné zkoumat text skrytý uvnitř, celistvost cenného artefaktu se tím ale mnohdy nenávratně poškodila. Nám se metodou rentgenové výpočetní tomografie podařilo text přečíst, aniž by došlo k jakémukoli zásahu do objektu. Spolehnout jsme se mohli na naše předešlé zkušenosti,“ říká Daniel Vavřík z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR (ÚTAM).
Vědcům z jeho týmu se totiž jako prvním na světě podařilo téměř úplně přečíst text uvnitř olověného artefaktu, aniž by ho mechanicky otevřeli. V tomto případě se jednalo o křesťanský, latinsky psaný amulet z české provenience z Dřevíče. „Kolegové z Izraele nás na základě publikovaného článku kontaktovali, abychom jim pomohli nalezený předmět prozkoumat, se slovy, že budou šťastní, když se podaří najít alespoň jeden znak. Práce pak vznikla za přispění vědců z různých zemí,“ uvádí Daniel Vavřík, vedoucí laboratoře 4D tomografie a defektoskopie ÚTAM.
64 tisíc odstínů šedi
Tabulku tvoří jeden přeložený obdélník z olověné fólie o tloušťce 0,4 milimetrů. Pokud by ho někdo opět rozložil, připomínal by mu malou dvoustránkovou brožurku. Tabulku vědci z ÚTAM nejprve několikrát skenovali speciálním tomografem, a pro další zpracování dat pak vybrali nejslibnější výsledky tomografické rekonstrukce.
„Tabulka byla více než 3200 let zavalena hromadami kamení, proto je značně deformovaná a při procházení snímků z tomografu bylo vidět možné znaky uvnitř jen částečně. Proto jsme ji museli, podobně jako v případě amuletu z Dřevíče, virtuálně narovnat. Tím se výrazně zlepšila čitelnost vnitřních struktur,“ vysvětluje Daniel Vavřík.
I tak museli vědci rekonstruovaný model řadu hodin prohlížet, než se podařilo najít správné nastavení zobrazení a začaly být zřetelně viditelné první identifikované symboly. „Na obrázku tomografického záznamu je totiž 64 tisíc odstínů šedi. Lidské oko jich přitom vidí jen pět set. Mnoho hodin hledáte ty správné odstíny šedi, než něco zahlédnete, což se nám podařilo,“ popisuje Daniel Vavřík. S prvotním „ohledáním“ podle něj velmi pomohla spolupráce s Danielou Urbanovou, členkou předchozího týmu, který zkoumal amulet z Dřevíče.
Znaky na vnitřní i vnější straně tabulky
Ve spolupráci s epigrafiky, experty na starohebrejské nápisy a jejich interpretaci, pak výzkumný tým na vnitřní straně tabulky objevil velké množství znaků prastarého písma. Badatelům se mimo jiné podařilo rozluštit výraz „arur“, tedy prokletý – na vnitřní straně tabulky byl identifikován s různou úrovní jistoty celkem šestkrát.
„Po bližším zkoumání byla řada symbolů nalezena i na vnějším povrchu, jehož přesný tvar jsme rekonstruovali metodou optické digitální fotogrammetrie, implementovanou Jaroslavem Valachem v ÚTAM. Symbolů si zřejmě doposud nikdo nevšiml, protože se nevědělo, na co se vlastně díváme. Viditelné výstupky a prohlubně byly nejspíš považovány za náhodné zvlnění měkkého olova,“ doplňuje Vavřík.
„Díky tomu, že jsme mohli nabídnout výjimečnou schopnost číst text uvnitř olověného artefaktu, dostalo se nám možnosti podílet se na průzkumu naprosto unikátního objektu nesmírné historické ceny. Z tak dávné doby se dochovalo z dané oblasti jen velmi málo nápisných památek,“ zdůrazňuje Vavřík.
Texty na obou stranách proklínací tabulky jsou si svým obsahem velmi podobné až na jednu zásadní výjimku: na vnější straně chybí výraz „EL“, který označuje boha nebo božstvo. Obsahuje však božské jméno „JHW“. Právě to podle obou spolupracujících epigrafiků dokazuje, že jde o hebrejský text.
Olověný obdélník je složený tak, aby se jeho vnitřní text stal pro lidské oči neviditelným a byl tak prakticky „zapečetěn“. Do jisté míry je srovnatelný s chetitskými, asyrskými a jinými „právně-ekonomickými“ texty. Stejně jako v případě těchto dokumentů písař zaznamenal hlavní text na vnitřní stranu, zatímco „verze“ textu byla opsána na „obálce“.
Starší než dosud známé hebrejské texty
V nápisu na vnitřní straně tabulky bylo nalezeno osm z dvaadvaceti písmen hebrejské abecedy. Podle odborníků na paleohebrejská písma spadá do pozdní doby bronzové. Písmo bylo identifikováno jako protohebrejské a svým časovým zařazením je o dvě století starší než jakýkoli doposud známý hebrejský text.
Proklínací texty psané na keramice nebo hliněných figurkách z doby bronzové jsou známy z období Staré, Střední a Nové říše v Egyptě i z jiných oblastí. Většina pochází ze Střední říše a obsahuje odkazy na nepřátelská města a kmeny v Sýrii a Kanaánu. Existují také exempláře z egyptské Nové říše, které se chronologicky shodují s nápisem na hoře Ebal.
Metalurgická analýza zase odhalila, že olovo, na kterém byl nápis z hory Ebal napsán, pochází od Egejského moře, pravděpodobně z oblasti Lavrionu v pevninském Řecku. Je možné, že proklínací tabulka byla na místě zanechána záměrně. Mohla být totiž použita při obřadu prokletí a později ji kněží uložili do oltáře. Mohla ale také odkazovat na rozsudek nad konkrétním hříšníkem, na kterého se vztahuje boží prokletí. Poutníci, kteří místo často navštěvovali, by se tabulky nedotkli, natož aby si ji vzali s sebou, protože předmět považovali za posvátný.
