Před zhruba 66 miliony let dopadl do oblasti dnešního Mexického zálivu meteorit, který po sobě zanechal 180 kilometrů široký kráter. V důsledku srážky na Zemi vyhynulo 75 procent živých druhů, včetně dinosaurů. Vědci však zjistili, že už krátce po katastrofě v kráteru prospívaly sinice. Usazeniny z doby jednoho z největších ekologických přelomů na Zemi by tak vědcům mohly pomoci odhadnout, jak budou organismy reagovat třeba při změně klimatu, píše deník The New York Times (NYT).
Meteorit vyhubil dinosaury, jeho kráter ale záhy obydlely sinice
Zhruba desetikilometrová planetka tehdy do povrchu Země narazila 24krát vyšší rychlostí, než má vystřelený náboj. Následná tlaková vlna srovnala se zemí pralesy Severní a Jižní Ameriky a na jiných místech vyvolala nepředstavitelně rozsáhlé lesní požáry. Při dopadu se do atmosféry uvolnilo tolik prachu, že se narušil proces fotosyntézy.
V místě nárazu nemohlo přežít nic, přesto se v něm bezprostředně po dopadu meteoritu objevily sinice. Řeč je o několika letech – což se v geologickém měřítku rovná mrknutí oka, připomíná NYT.
V roce 2016 vědci ze srdce Chicxulubského kráteru vyvrtali 838 metrů dlouhý sloupec hornin, takzvané vrtné jádro. Stopy po mikroorganismech v něm zkoumal tým geochemičky Bettiny Schaeferové z Curtinovy univerzity v australském Perthu, kterému se podařilo v kráteru doložit přítomnost sinic.
Dohledat tyto bakterie nebylo jednoduché, protože podobné mikroorganismy musí geologové určit na základě prázdných míst či molekul, které po nich zůstanou v sedimentech. Sinice například produkují tuky, které se mohou v usazeninách zachovat stovky milionů let.
Význam pro současnou klimatickou změnu
Tuky sinic Schaeferová s kolegy nalezla mezi vrstvami zkamenělých rostlin, které do kráteru spláchla vlna tsunami vyvolaná nárazem meteoritu, a vrstvou iridia. Ta se vytvořila až poté, co se atmosféra vyčistila od vyvrženého prachu, a sinice tedy prospívaly už v době, kdy oblaky ještě plně neprošel sluneční svit.
Přežití sinic v takto nehostinném prostředí může pomoci porozumět tomu, jak se život umí přizpůsobit i případným katastrofám v globálním měřítku. Takový výzkum by tak mohl mít význam také pro současnou klimatickou změnu, kdy se po celém světě zvyšují teploty, tenčí se zásoby kyslíku a vody světových oceánů jsou stále kyselejší, píší NYT s odkazem na studii zveřejněnou v odborném časopise Geology.